Hýčkejte si své dobré sousedy

9. června 2014 v 9:54 | MARCINE |  Fejetony (a jiné)
Je velmi důležité, jaké máme sousedy. A nejen ty za plotem. Ono i takové společné soužití v činžovním anebo panelovém domě může pořádně zatřást s našimi životy. Dřív se znali všichni nájemníci, ale dnes kolikrát ani nevíme, kdo vedle nás bydlí… dokud nedojde ke konfliktu.

Začalo to relativně dobře, vzali jsme se tři roky před "sametovou revolucí" a rodiče mého manžela nám přenechali velký státní byt a sami se přestěhovali do menšího družstevního, který jsme dostali na takzvaný "pořadník", tak jak tenkrát v Československu bývalo zvykem.
Našimi prvními sousedy, o nichž by nebylo normální se nezmínit, byla rodina s dvěma malými dětmi a neurotickou matkou. Jejich otce jsme během těch dvou let, než se přestěhovali jinam, ani jednou nezahlédli. Bydleli pod námi a my z každodenní matčiny fistule a dětského řevu poznali, že otec se doma převážně nevyskytuje a že máma si svou frustraci vybíjí na dětech. Jenže tenkrát byla jiná doba a tohle nikdo neřešil.
Soused nad námi byl taky velký svéráz. Nejenže se náš byt o půlnoci otřásal muzikou, ale ustavičně nás vytápěl vodou ze svého koupelnového odpadu po vydatném sprchování. Navíc tvrdil, že závada rozhodně není u něj a tudíž že se u něj odpad kopat nebude, to prý si musíme nějak "vyspravit" zespoda. A tak jsme sčítali další mokré flekance a šířící se mapy nad našimi hlavami, báli se na delší dobu opustit byt a veškeré naše lavóry, kýble a velké hrnce byly každý večer v permanenci, byl totiž číšník a domů se vracel pozdě. Ovšem když po jedné noční vydatné sprše, přímo v naší ložnici, všechny naše nádoby ten příval nezadržely, manžel vyběhl o patro výš a zazvonil. Už jsme ani nepočítali pokolikáté. Dveře se rozletěly a oněmělý manžel málem spadnul ze schodů. Ve dveřích se objevil soused v rouše Adamově. Naštěstí jsme to nakonec vyřešili a sousedův odpad spravilo OPBH.
Osmdesátiletá stařenka, jež obývala byt hned vedle nás, by mě určitě vyčinila za to, že ji nazývám stařenkou, ona totiž byla velice vitální žena, velmi si zakládala na svém vzhledu, každý den věšela své vyprané prádlo na šňůry přímo do okna svého malého bytečku a voněla po levanduli a mátě, byla čistotná a taky hodně společenská, což se každý den i projevovalo. Tu zazvonila, protože potřebovala cosi spravit v bytě, tu zas pro něco jiného. Snažili jsme se milé paní ve všem vyhovět, ale nakonec jsme stejně nepochodili. Manželova snaha spravit její zaseklý zámek od bytu vyšla vniveč, zámek nespravil, ba naopak - sousedka si postěžovala dalším nájemníkům v domě, že jí ho rozbil. Bylo to úsměvné, a byli jsme to my, kdo zavolal policii, když u nás paní dlouho nezazvonila.
Jednoho dne se do bytu po naší levandulové sousedce přistěhoval cizinec, který se doslova zbláznil do pěvecké krásky Shakiry. Téměř každou noc až do kuropění duněly největší hity této kolumbijské krasavice přímo za naší hlavou, spolu se zpěvem a rachotem výtečně se bavící jím pozvané společnosti, výsledkem bylo, že jsme přestěhovali celý pokoj, skříňky přemístili a postel umístili na druhou stranu pokoje. Ale nestačilo to. Přes den tam sice muzika nezněla, zato tam neustále štěkal a vyl jeho opuštěný pes.
Nakonec jsme se odstěhovali, ale nebylo to kvůli žádnému z našich sousedů, prostě jsme museli, pod pohrůžkou bruselského soudu, jako nájemníci s regulovaným nájemným jsme v "nové" době nebyli žádoucí.
Ale to je život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama