Pooomóóóóóc !!!!

1. října 2012 v 22:29 | MARCINE |  VÝBĚR Z BLOGU
Z rubriky Fejetony (a jiné)

Je jasné, že když budete žít ve vile se zahradou, musíte počítat s lecčíms. Že se dá očekávat cokoli, když z každé strany plotu žije nějaký pes a všude běhají kočky, létají holubi, sojky, datlové, dupou ježkové, lítají komáři, vosy anebo lezou brouci a pavouci. Přece s každými případnými "kalamitami", které mohou ze soužití s "přírodou" vyvstat (protože vy jste v podstatě městský odrodilec), nepoběžíte pro řešení za paní domácí, že ….

"Hned jsem si říkala, s čím novým zase přijdete! Jestli to tentokrát nebudou třeba mravenci!" zvolala s úsměškem naše paní domácí a doplnila: "Máte na to nějaké svědky?"
Po všech těch peripetiích, které jsme dosud s našimi domácími řešili, jako že vám už několikátý rok plesniví v ložnici stěna za hlavou a vy se to snažíte řešit nejlepšími možnými způsoby jako je vystříkání zdi savem, že i váš pes proti tomu příšernému smradu protestuje a snaží se za každou cenu vyhrabat pod dveřmi z bytu ven, dále odsunutím postelí od zdi a tak podobně, se i moje dcera, přítomná našemu hovoru, zarazila.
"Jak to myslíte? Jaké svědky?" vydechla jsem a moje dcera vykulila oči.
" A vy jste snad viděla, že tyhle granule vaše matka v záhonech našla?"
Tato otázka skutečně patřila mojí dvacetileté dceři, ne mně, ačkoli jsem stála vedle dcery oněmělá úžasem. Naše paní domácí třímala v dlani granule, které jsem jí před naším hovorem podala. Byly ve tvaru maličkých rybiček.
"Já jsem to neviděla, ale maminka říkala…", navázala naivně moje dcera a já už předem věděla, že její svědectví je nepodstatné, ztracené.
"Aha," přikývla paní domácí a nechala si ode mě z okna jejich pražské vily, kde pobýváme letos v nájmu už pátým rokem, ukázat všechna místa, kde jsem ty zpropadené granule v záhonech našla.
Máchnutím ruky jsem z okna ukázala, kde všude ty zatracené granule ležely.
"A myslíte si snad, že jsme je tam dali my?" zasmála se paní domácí.
Nevím, proč se mě na to ptala, já bych jí z ničeho podobného ani nepodezřívala, vždyť sama má pejska, tak jako my, konec konců ty granule mohly být otrávené, jak nakonec usoudil i veterinář, a konec konců mohly je přivléci krysy.
"Říkala jsem vám několikrát, že nechci, aby ten váš pes lezl do záhonů, než se ty nově zasazené růže uchytí," zopakovala již poněkolikáté paní domácí a já se cítila jako školák načapaný při nějaké lumpárně, ačkoli jsem mého pejska zvláště v těchto dnech sledovala jako ostříž, aby do těch setsakramentskejch záhonů nelezl, když tam byly ty růže zrovna čerstvě zasazené.
"Takže vy říkáte, že váš pes leze do záhonů jen proto, že tam vyhrabává tyhle granule?" opět se na mě obrátila paní domácí a já z jejího výrazu vyčetla, že jsem ta nejpitomější a nejproblémovější nájemnice, kterou jejich vila kdy hostila a které není nikdy nic po chuti. Vzdala jsem to.
Zrovna když jsem ohnutá vyhrabala ze záhonu další granule, pozdravil mě za plotem soused a já se mu hned se záhadou kolem granulí svěřila, nakonec i oni mají psa. Po dvou dnech na mě zavolala přes plot jeho žena, majitelka nejen zmíněného psa, ale i kočky. Prý před několika dny na zahradě nasypala toulavým kočkám granule, no samozřejmě ve tvaru rybiček. Moc se omlouvala, že nám způsobila problém, a prý už to neudělá, protože má mnohem raději než ty toulavé kočky našeho psa (respektive jeho zdraví, protože vybíral ze záhonů kočičí granule, které nebyly součástí jeho momentální enzymatické diety), ale já si nakonec oddechla, konečně se granule v záhonech vyjasnily a bylo jasné, že v tak malém množství by mu ani neublížily. Nejspíš je roznesli kočky anebo ptáci, a nebyly tudíž nijak nebezpečné a už vůbec ne otrávené.
"Detektivní kancelář Babočka to konečně vyřešila, co?" smála se na mě naše paní domácí, když se dozvěděla rozuzlení záhady. Jenže mně moc do smíchu nebylo, bylo mi jasné, že si už nemůžu dovolit další podobná upozornění či dokonce snad stížnosti, aby nebylo zle.
Za pár dní jsem na zahradě objevila bobek, mnohem větší a jinak barevný, než vyplodí náš pes. Druhý a třetí den taktéž. Svěřila jsem se manželovi, ale ten nechtěl o nějakých dalších problémech ani slyšet. Byl dokonce ochotný připustit, že na "naši" zahradu chodí kálet třeba i přerostlý tchoř.
"Ne že s tím zase poběžíš za paní domácí!" jen mě důrazně upozornil.
Samozřejmě ani mě nenapadlo tohle řešit s naší paní domácí a zaplaťpánbůh se brzy vše objasnilo. Zrovna když jsme s naším biewerem Luiem na zahradě hráli fotbal, zničehonic se k nám přidala i sousedovic velšteriérka Kája, která dírou v drátěném plotě prolezla jako kočka. Párkrát překvapeného Luie převálcovala tak, že se pár dní bál vystrčit na zahradu čumák. Zahnala jsem ji zpět a utěsnila díru v plotě obrovským balvanem.
Včera jsem se probudila a jdu po ránu vypustit psa na zahradu. Zívám, nevidím, otevřu dveře do síňky - a Lui se zarazil a já ho skoro zašlápla a málem si překousla jazyk. Ode dveří na zahradu až po půlky síňky bylo černočerné černo, dlažba posetá mravenci…
Poooomóóóóóc !!!!

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 děda tik tak děda tik tak | Web | 1. října 2012 v 22:42 | Reagovat

Některé vztahy se sousedsy,to je jako mraveniště na zahradě.Vylepšit to je vždy problém.Jinak článek bezva

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama