Naše rodina a fobie

1. října 2012 v 22:23 | MARCINE |  VÝBĚR Z BLOGU
Z rubriky Fejetony (a jiné)

Vždycky jsem se snažila o to, aby se moje malé děti nebály přírody a živočichů v ní. Nejlepší podmínky pro pozorování jsme měli na naší chatě. Každý rok na jaře jsme chatu vysmýčili od pavouků a hmyzu a zabydleli se. Chytali jsme nejrůznější živočichy jen tak do ruky a studovali je. Ještěrky, žáby, slepýše, hmyz.

Když byl syn ještě hodně malý, chytil ještěrku za ocásek a ten mu zůstal v ruce. Šokovalo ho to. Vysvětlila jsem mu, že je to naprosto normální a že ještěrce ocásek zase doroste. Odešel tedy s mladší sestrou vykopat ocásku hrobeček.
Jindy ho Mirka upozornila, že mu na prsou visí velká chlupatá housenka. Vašek dostal hysterický záchvat. Jen co jsem mu housenku z trička setřásla, uklidnil se, ale rozbrečel se, přičemž mi vysvětloval, že pláče proto, protože ta ohavná housenka se na tom jeho tričku proti němu zvedla a koukala se mu přímo do očí! No považte!
Jindy jsme honili myšku v garáži s uříznutou pet lahví, abychom ji do ní nahnali a prohlídli si ji zblízka. Manžel jen kroutil hlavou a snažil se obvykle proti takovýmto praktikám protestovat, ale ne z důvodu ochrany přírody či týrání zvířat, ale jednoduše proto, že se myší bojí. I když je to neuvěřitelné, myšku jsme nakonec lapili. Prohlédli jsme si zblízka její korálkové oči, ochmýřený čumáček a dlouhý ocásek a zase ji z lahve vypustili. To už byl ale manžel v chatě a klepal si na čelo. On totiž myši a ještěrky nemusel nikdy.
Přes to všechno jsem nedokázala děti přinutit ke studiu živočichů, jichž je na naší chatě bezpočet, a to pavouků. Já sama jsem zdědila pavoukovskou fobii po své matce, ale částečně jsem se s ní vyrovnala - pokud pavouk nesedí v ložnici na stropě přímo nad mojí hlavou, nevyšiluji. Kdysi jsme s mým manželem k jeho veliké nelibosti místo intimních radovánek prohledávali celou ložnici a převraceli nejen matrace, ale i celé postele vzhůru nohama! Pavouka jsme nenašli a bylo po radovánkách. Přikryla jsem si i hlavu.
Syn dodnes odmítá jezdit na chatu, protože když už není zbytí a on tam musí, převrátí naruby celou ložnici a hledá a hledá a hledá… Modlím se, aby nenašel, protože by tam už nikdy nespal.
Před časem strávil s kamarády týden v Maroku. Na pobřeží surfovali, ve vnitrozemí na hřbetech velbloudů a s beduínskými šátky omotanými kolem hlavy fotili a filmovali a nakonec byli nuceni strávit noc v poušti.
Nejenže se ochladilo, ale hmyz, zalezlý před úporným denním horkem v chladném písku, navečer ožil a vylezl na povrch. Tu noc syn téměř nespal. Neměli spacáky, jen beduínské šátky. A tak tam tu noc ležely vedle sebe přitisknuté tři mumie, s nohavicemi kalhot pečlivě zastrčenými do ponožek a bot a s rozprostřenými šátky přes hlavy, ramena a ruce, dokonale utěsněnými ze všech stran. Myslím, že to kamarádům doporučil můj syn…

"Mamí!" ozval se Vašek ze svého pokoje, když po "dovolené" vybaloval. "Mně vylezl z batohu obrovskej pavouk!?"
"Cožééé?!" zděsila jsem se a uvažovala, kolik že jedovatých pavouků může žít v Maroku.
Syn vypadal, že si nevymýšlí. A že omdlí.
Oba jsme vlezli pod jeho pracovní stůl, kam měl údajně vetřelec zmizet (manžel si opět klepal na čelo). V levé ruce jsem držela baterku, v pravé bačkoru. Neptejte se proč. Byla jsem připravená tu jedovatou bestii sprovodit ze světa!
A pak to vylezlo, bylo to žluté a bylo to malé. A nejspíš to nebylo ani jedovaté. Ale jelikož to vylezlo v nesprávný čas a na nesprávném místě (a to rozrušení a ta bačkora v ruce)…
Omlouvám se tímto všem milovníkům osminohých členovců.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama