"Krev jeho krve" 36. kapitola

18. června 2012 v 21:56 | MARCINE |  Rukopis "Krev jeho krve"

36.
Zavolala Liborovi. Potají, aby to nevěděl její muž. Už dávno ji varoval před telefonáty s rodinou jejího zesnulého otce, nedokázal se dívat na to, jak ji Marie peskuje ve jménu svého nejlepšího přesvědčení za věci, které ona nemohla ovlivnit anebo dokonce snad i splnit.
"Já to mámě nějak řeknu, aby ti po tátovi něco dala," vzdychl Libor do telefonu. "Já ti určitě zavolám."
"Libore, vždyť nechci moc, stačil by mi ten obrázek kocoura z vašeho domu, pak něco po babičce a taky po dědovi," pípla.
"Ty chceš tu starou fotku toho kocoura?" nechápavě zachraptěl. "Vždyť už ani nedrží s rámečkem pohromadě…"
Usmála se. Ta fotka byla starší než Libor. Nemohl chápat, proč o ni tolik stojí. Neznal vůni a hebkost kožichu onoho vyfoceného kocoura, nesetkal se s jeho paličatou houževnatostí a ani s jeho diplomatickou vychytralostí. Nikdy nepoznal ono pevné láskyplné pouto mezi tímto kocourem a určitým dítětem. A taky nemohl vědět, že tohle dítě tohoto kocoura dostalo od svého milovaného otce.
"Určitě ti zavolám."

Byla to právě ona, kdo udělal ten první osudný krok. Dlouho si pohrávala s vizitkou svého nově objeveného bratra a jednoho dne sedla k počítači, vyťukala na klávesnici jeho elektronickou adresu a napsala mu dlouhý dopis. O sobě, o otci a prarodičích.
Trvalo dlouho, než jí odepsal. Než si všechno neznámé přebral a dodatečně pochopil. Jedním si byli oba naprosto jistí - cítili, že je spojuje krev jejich společného otce. Začali si pravidelně psát. Slíbili si, že se sejdou.
Libor nezavolal. Spíš to čekala. Připadala si nedůležitá, cítila se odkopnutá. Jako hodný blbeček, který snese úplně všechno. Rozčílilo ji to. Napsala Liborovi SMS:
"Libore a Marie! Po dvou měsících čekání jsem se konečně rozhodla. Nechejte si všechno dědictví po mé rodině, já si něco vyprosím u strýce a tety, vás se už doprošovat nebudu. Vy mi pošlete těch padesát tisíc."
Za týden přišla peněžní poukázka. Žádná SMS, žádný telefonát.
Veronika zuřila. Napsala novou SMS:
"Libore a Marie! Peníze došly, asi to tak mělo dopadnout. Máte nás definitivně z krku, a o to přece šlo, nemůžu si dělat nárok na sebemenší památku po tátovi, když jsem ho dostatečně podle vašich představ nemilovala a nezachovala se, jak jste si vy dva představovali. Měla jsem k tátovi blíž, než moji bratři, teď jsme na tom stejně. Radši mě vyplatíte, aby to pro vás už všechno skončilo, abych si nedovolila chtít po vás něco jiného. Libore, neozval ses, říkal jsi, že dohodneš s mámou drobnou pozůstalost po tátovi, babičce a dědovi. Nestalo se tak, určili jste, že nemám na nic nárok, vámi zaslané peníze definitivně zakončují období mého znovu sblížení s otcem a dám je dětem do spoření."

Ucelený rukopis ke stažení zde :
http://www.ebookforum.cz/knihy/psychologicke/krev-jeho-krve/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama