"Krev jeho krve" 31. kapitola

11. června 2012 v 20:48 | MARCINE |  Rukopis "Krev jeho krve"

31.
Nejspíš by nikdy svého otce sama nevyhledala, kdyby nepotkala Michala. Uznávaného a nepostradatelného druha a společníka z dětství. Své o tři týdny starší dvojče, za které byla kdysi schopná nejen existovat, ale i dýchat. Ochotně před babičkou kryla každou jeho špatnost a hloupost a vůbec netušila, že o tom shovívavá babička moc dobře ví. Tenkrát to ovšem ve svém nevyzrálém dětském mozečku nedokázala správně vyhodnotit.
Zastihl ji Ve Smečkách, v době, kdy se chystala k tak důležitému kroku, jako je svátost manželství. Sháněla látku na svatební šaty, v té době se takové šaty běžně nekupovaly, v té době se šily. Kupoval jen ten, kdo na ně měl. A takových moc nebylo.
Veronika se vdávala a brala si toho, jehož vyprovázela v pražském metru na dva předlouhé roky základní vojenské služby s tím, že jejich budoucnost za ně za oba rozhodne osud. A ten rozhodl.
Tenkrát se ale ještě s otcem nesešla. Na svatbu pozvala jen Michala, jako zástupce rodiny, kterou dávno, ne zcela svým přičiněním ztratila. Doslova ji zaskočil svatební dar, jenž jí otec po Michalovi poslal. Nečekala od něj žádnou, ani sebemenší pozornost, nečekala od něj už vůbec nic. Jejich cesty se již dávno rozešly. Prázdné místo v jejím srdci nahradil otčím.
Nyní pocítila potřebu svému biologickému otci poděkovat. Za neočekávaný zájem a za horoucí naději, že snad ještě pořád by pro něj mohla něco znamenat. Hned po svatbě se spolu s manželem za ním rozjela.
Navštívila rodinu svého otce, kde ji přijali s otevřenou náručí, a setkala se i s příbuznými. Nejvíce ji však dojalo setkání s dědečkem. Oba brečeli, když se vroucně objímali.
"Proč jsi nepřijela dřív?" zeptal se a ona mu nedokázala odpovědět. Doposud nevyzrála natolik, aby dostatečně pochopila, že její ztráta může taky někoho bolet, že se letitý problém netýkal pouze jí a jejího otce, nýbrž se citelně mohl dotýkat i druhých. Teprve v dědečkově náruči si to celé uvědomila. S velice dobrým pocitem svou ztracenou a znovu nalezenou rodinu opouštěla. Slíbila, že zase brzy přijede a svůj slib dodržela.
Po čase, jako by ji z čistého nebe zasáhl vše spalující blesk, jako by se propadala hluboko do bolestné, neznámé propasti, otec jí zavolal, že dědeček zemřel. Okamžitě přijela. Táta na ni čekal na nádraží. Nemluvili. Chytil ji pevně za ruku a ona se jím nechala odvést jako malá holčička, tak jako před mnoha roky.

Verunka se vdala. Otčím s matkou jí vystrojili veselku, na niž příbuzní ještě po letech se smíchem vzpomínali. A jak by taky ne, když se kopa svatebčanů po honosném obřadu na Křivoklátě a následné bujaré taneční veselici v kulturním sálku vesnického fotbalového klubu, s plnými žaludky dobrého jídla a opojením z nejrozličnějšího alkoholického pití ukládala nad ránem ke spánku na vyrovnané slámové kavalce chmelařské ubytovny. Takové propojení dvou, včera ještě naprosto cizích a v ten den již spřízněných rodin nikdo předem nečekal. Svatební noc Verunka prožila v těsném obětí svého vyvoleného, za hlasitého chrápání strýčků, pokašlávání tet a přemíry dalších nejroztodivnějších zvuků.
I nadále se Verunka vracela domů k rodičům do okresního města, za nimi ji vozil autem její muž. Netrpělivě na ně Alenka čekávala, na svých pětiletých, několikrát operovaných a obinadly stažených, nestabilních nožkách je velmi opatrně okolo plotu chodila vyhlížet před dům.
Rodina jejího muže ji přímo uchvátila a nadobro dostala. Nedokázala pochopit, jakou nadpřirozenou silou se dokázali udržet takhle pohromadě, zůstat při sobě, podržet se ve věcech dobrých i v těch zlých. Jak je možné, že jeho rodiče na rozdíl od jejích spolu zůstat mohli a proč vlastně není z této rodiny nikdo rozvedený. Závistivě, ale přitom přejícně zírala na vzájemné a nadmíru i k ní vstřícné projevy svých nových příbuzných. Velmi rychle ji vstřebali mezi sebe, lapili ji a ona se velice ráda nechala.
Snažila se přijít do jiného stavu. Už proto, že se to od ní netrpělivě očekávalo a ona nikoho nechtěla zklamat. Nejvíce se na vymodleného potomka těšil otec jejího muže. Tu noc, kdy se to po roce usilovného a lékařsky programovaného snažení konečně povedlo, vydechl naposledy…

Ucelený rukopis ke stažení zde :
http://www.ebookforum.cz/knihy/psychologicke/krev-jeho-krve/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama