"Krev jeho krve" 30. kapitola

11. června 2012 v 20:45 | MARCINE |  Rukopis "Krev jeho krve"

30.
Přemýšlela, čím že tak hrozným mohla zase Marii naštvat a rozčílit, proč se s ní z ničeho nic takhle najednou přestala bavit. Vždyť spolu ještě měsíc po tátově smrti mluvily. Myslela si, že je všechno mezi nimi srovnané a vyjasněné, že si vše podstatné již vyříkaly a tudíž už konečně mohou vymazat veškerá křivá obvinění, jimiž ji Marie před časem zahrnula. Najednou zjistila, že se opět zmýlila, její pádné argumenty Marie nepochopila a ani jí neodpustila.
Poslední SMSzpráva od Marie ji přinejmenším zaskočila. Její text jí pořád vrtal hlavou, najednou bylo všechno jinak, než předpokládala. Takhle to ale vůbec nebylo v pořádku, takový konec by si otec určitě nepřál.
Marie jí tedy stále nepřestala vyčítat, že jí s nemocným tátou nikdy nepomohla, což i na jednu stranu byla pravda, ale to si přece už dávno vyříkaly, proč tomu tak bylo, ještě za otcova života. Vždyť si nakonec řekly všechny důvody, kvůli nimž Veronika hned nepřijela, když táta podstoupil chemoterapeutickou léčbu. Určitě nechtěla nečekaně vstoupit do jejich soukromí, když ji o to nepožádali, osobně ji nepozvali. Otec si to na počátku léčby ani nepřál. A navíc se nemohla jen tak sbalit a jednoduše svoji rodinu na několik dnů, ba dokonce týdnů, opustit, v té době byl její muž po operaci! Nehledě i na děti, psa a zaměstnání, nemohla přeci jen tak z domova utéct.
Jelikož s ní Marie nekomunikovala, zatelefonovala občas příbuzným. Ještě když otec žil, navštěvovala je sporadicky, i když byli jeho přímí sousedé. Teď byla ráda, že je občas aspoň uslyší.
Byl to právě bratranec Michal, jenž se po mnoha letech odloučení od Veroniky nečekaně objevil v místech, jenž čirou náhodou ona křižovala. Za to, že dala po tak dlouhé době o sobě poprvé otci vědět, mohl Michal a pražská ulice Ve Smečkách.

Veronika courala centrem města a sháněla látku na svatební šaty. Opustila rohový Dům módy na Václavském náměstí a namířila si to ulicí Ve smečkách do Žitné. Rychle olizovala křehký oplatkový korpus, z něhož neustále stékala a odkapávala ovocná zmrzlina, a jí hrozilo, že si pokape tričko. Vnořila se do ulice, jež slibovala vytoužený stín.
Na protějším chodníku koutkem oka zaregistrovala pěkného muže. Přicházel od Žitné. Dál by ho nesledovala, kdyby se nezastavil a nezkoprněl. Taky zůstala stát a na záhadného muže se podívala. Ještě než promluvil, věděla.
"No to snad není možný," zahalekal, "to se mi snad jenom zdá!"
"Ahoj!" zakřičela a hrnula se mu naproti.
"Tak já si zrovna říkal, co je to za hezkou holku, tu musím hned sbalit, a zatím to jsi ty!" ďábelsky se zachechtal Veroniky, na dlouhý čas osudem ztracený a zapomenutý bratranec Michal.
Objímali se jak malé děti, tak jak to dělávali v dětství.

Byl to právě bratranec Michal, kdo svedl Veroniku s otcem opět dohromady. Ne hned, za kratičký čas.

Poznala ho díky své přítelkyni, momentálně chodila s klukem a on byl jeho kamarád. Očaroval ji a učaroval jí. Svou společenskou povahou a nevšedními zážitky a příběhy z dob, které s ním neprožila. Byl úplně jiný než Daniel. Energický, nabitý optimismem a počínajícím, nově zrozeným citem, jenž ho zasáhl o něco dřív než ji. Imponovalo jí to a záhy i ona podlehla kouzlu milostného vzplanutí a pocitu sounáležitosti s člověkem, který jí byl ochoten tolik věnovat ze své tělesné i duševní schránky, ze svého odhaleného a dobrovolně nabídnutého soukromí.
Na Daniela skoro zapomněla. Aspoň se o to snažila. Jednoho dne smíchovská kasárna opustil a ona si uvědomila, že je jí to vlastně úplně jedno, že už o jeho společnost ani nestojí. Konečně si připustila fakt, který dlouho hlodal jejím vědomím, že kdyby je oba někdo někdy postavil do jednoho kouta vedle sebe, za dva dny je tam zase beze změny objeví. Ona přitom toužila po větší energii. A ta se jí momentálně nabízela.
Jelikož se po dokončení dvouleté středoškolské večerní nástavby s maturitou také nedostal na vysokou, čekalo ho totéž, co Daniela. Odvedli ho na vojnu, na povinné, dvouleté, bezvýznamné plahočení, bez nároku na soukromý život, myšlenky, pocity a city. V metru mu ještě zamávala, s tím, že se teď loučit nebudou, že budoucnost přenechají náhodě. Chtělo se jí strašně brečet, a když pak byla sama, tak příval slz neudržela. Ani se nesnažila, nemohla.
Na Daniela opravdu zapomněla. Postarala se o něj její nejlepší kamarádka. Přes její veškeré a víc jak silné námitky. Přišla i o přítelkyni…

Ucelený rukopis ke stažení zde :
http://www.ebookforum.cz/knihy/psychologicke/krev-jeho-krve/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama