Vyvolení I. a II. (listopad 2005)

24. dubna 2012 v 23:00 | MARCINE |  Fejetony (a jiné)

VYVOLENÍ I. (listopad 2005)
Po nedávno odeznělé bombastické první řadě SuperStar se do Česka vecpal druhý, víc než horký a zatím v našich končinách zdaleka nepoznaný fenomén - televizní reality show, již obyvatelé Čech, Moravy a Slezska, až na nějaké výjimky, přijali s nadšením. Pochopitelně byli opět tací, kteří velmi rádi do všeho a vždy šťourají a s oblibou a povýšením horlivě konstatují, že je forma této zábavy ale vůbec nezajímá, jelikož je pokleslá a tudíž pod jejich úroveň, neboť oni sami mají jaksi "na víc".
Budiž. Já jim to brát rozhodně nebudu. Tito můžou televizi rovnou vypnout a svůj drahocenný volný čas věnovat oduševnělé četbě, rodině a přátelům, či domácím zvířecím mazlíčkům. Když ale televizi vypnout nedokážou, můžou se dívat na české seriály, které se rozbujely na všech televizních kanálech v té největší možné míře a zahltily hlavní vysílací časy, neboť jejich autoři jak upíři ucítili čerstvou krev a tu správnou dobu pro jejich odvysílání. Koneckonců existují i tací, kteří televizi vůbec nemají a ani jim nechybí.
Nehodlám se tvářit jako intelektuál, který volá po inteligentnější zábavě, než reality show je. Když se mi televizní nabídka pořadů nelíbí, klidně naši magickou bedýnku vypnu. K tomu slouží naprosto obyčejný knoflík na dálkovém ovládání.
Nechci ani soudit morální a jinou úroveň samotných soutěžících, kteří spolu měsíce přežívají v uzavřeném prostoru a jsou na ně ze strany televizního realizačního týmu kladeny až přehnané nároky a požadavky ve formě takzvaných úkolů. Často je mi soutěžících líto, nelehké úkoly a celková izolovanost se odrážejí především na jejich psychice. Všichni vstupovali do neznámého projektu s odhodláním a s přesvědčením, že prožijí jakési báječné prázdniny, na jejichž konci si jeden z nich odnese domů dary v hodnotě jedenácti miliónů. Na začátku pobytu ve "vile" všichni tančili - a dnes se hádají a pláčou.
Všichni vstoupili dobrovolně do izolace s přáním "zviditelnit se", jak uvedli, a to se jim skutečně povedlo. Toužili dobýt když už ne celý svět, tak aspoň naši malou zemičku uprostřed Evropy. Jiným způsobem by to nejspíš nedokázali, což si jasně uvědomili. Získat tak lepší výchozí pozici pro své zatím neurčité podnikání, případně se stát herci, moderátory nebo jen prachobyčejnými celebritami. Tohle mnohým stačí ke štěstí. Tak jako oni i spousta dalších touží po neobyčejném životě, popularitě, finanční nezávislosti, uznání. Jenže národem "vyvolení" zdaleka netušili, čím vším musí za své sny zaplatit. V první řadě především soukromím.
Reality show VyVolení nekompromisně spěje ke svému konci. Národ se baví a rozhoduje o osudech soutěžících. Ti to odnášejí hlubokými šrámy na psychice a na duši. Opouštějí je přátelé, s nimiž se za dobu pobytu ve "vile" sblížili. A to určitě moc bolí. Není co závidět.
Stojí za tohle všechno ty vyhrané milióny?

Několik poznámek bych přece jen měla. Tento typ pořadu bych určitě odsunula na desátou hodinu večer. V tomto čase by již nikomu nemuselo vadit "nevhodné" chování soutěžících a nebylo by nutné "vypípávat" sprostá slova z rozhovorů zúčastněných, za něž musela televize Prima zaplatit dosti vysokou pokutu (rovněž i Nova za svou reality show "Velký bratr"), neboť ne vždy se pípnutí strefilo "do černého". Nutně tedy musela přijít vlna stížností od diváků, jejichž děti v hlavním vysílacím čase VyVolené sledují. Přepnutí na jiný kanál nic neřeší, setkají se s další podobnou reality show. A jinde běží seriály, které možná vzrušují starší generace, a pak taky zajímavé dokumenty, o něž zrovna všichni také nestojí, poněvadž jim nic neříkají, bohužel.
Až donedávna jsem si nebyla jistá, zda se dají označit za reality show oba již zmíněné pořady (ale i jiné podobné), jimiž nás poslední dobou televizní stanice "obšťastňují". Přišla jsem na to, že nedají. Jedinou poctivou spontánní nevykonstruovanou reality show, jež se připojila na internet a televizní obrazovky k ostatním, je pohled do života goril v Trójské ZOO. Kolik miliónů dostane malá gorilka Moja, až diváci rozluští její pohlaví?
Gorily v pavilonu pražské ZOO se díky zvířecí reality show s názvem ODHALENÍ a s výhrou dvanácti melounů dočkaly větší proslulosti, než jejich "lidští konkurenti", kteří zavřeni ve vilách soutěží o miliony korun. České gorily jsou známé snad na všech kontinentech, v Dominikánské republice, v Indii, na Novém Zélandu, v Brazílii, v Japonsku.
Život goril v pražské ZOO tak mohou detailně sledovat nejenom ti, kteří umějí česky, pořad pronikl nejen do zpravodajství agentury Reuters a AFP, ale i do vysílání americké televizní sítě NBC News, do Yahoo News či BBC.
A co odpovědět na otázku, jestli projekt nějak negativně nezasahuje do života těchto lidoopů, kteří jsou v pavilonu pod dohledem šestnácti kamer čtyřiadvacet hodin denně?
Těmto našim blízkým příbuzným sláva rozhodně do hlavy nestoupne!!!!

VYVOLENÍ II. (listopad 2005)
Ještě mi v hlavě nedozněly myšlenky a dostatečně nevyšuměly formulace vět předešlého článku, když jsme s manželem navštívili rodinnou oslavu.
Veliká kuchyň jihočeské vesnice bez nejmenších problémů pojala oslavence i gratulanty s veškerými dary a teplem sálajícím z kachlových kamen návštěvníky po několik hodin hýčkala, jídlem krmila a pitím napájela, což s náramnou radostí a ke spokojenosti hostů i hostitelů činila.
Po vydatném obědě, někde mezi nazdobenými chlebíčky a bramborovým salátem s domácí sekanou přišla řeč na VyVolené.
"Zakázat by to měli!" durdila se babička. "Jsou strašně sprostí!" přisadila si.
Přikývla jsem, leč rebelie ukrytá v mém nitru se přihlásila o slovo.
"Oni zas tak sprostí nejsou," usmála jsem se, "takhle se mezi sebou některý lidi prostě baví a nepřipadá jim to nijak divný. A všichni tam uvnitř sprostě nemluví."
"Když mně to strašně vadí, a taky mi vadí nahota," vzdychla babička. "Proč pouští v televizi reklamu na minerálku a já se mám koukat na nějaký dva naháče, jak plavou ve vodě?"
"Aspoň si tu minerálku líp zapamatuješ a příště si ji koupíš!" uchechtl se švagr Jarda a všichni se shovívavě usmáli.
"Tuhle jsme měli doma s klukem spor, skoro až brečel," pokračoval Jarda, "přišel ze školy celej nadšenej a že prej byli se třídou někde v nějakým nákupním centru a tam byli ty vypadlý vyvolený a tak mi hned ukazoval, jak se mu podepsali do sešitu. No já mu vynadal!" Rozchechtal se.
"To já jsem mu spíš vynadala, ty ani tak ne," řekla tiše Maruška, matka. "Já jsem mu pak vysvětlovala, že to nejsou lidi, ze kterých si má brát příklad a vzor, že ani nic neumějí, že jsou jen takovej obyčejnej póvl." Pak vzdychla: "Když on se ale na ně chce dívat, protože ve škole se mu prej smějou, když se nedívá a neví o čem je pak řeč."
Všichni útrpně přikývli, vědomi si té "hnusné špíny", jež se snaží z televizních obrazovek protlačit do jejich obýváků.
"Ale Marcela se na to dívá i s dětma," prohodil do ticha můj milovaný manžel.
Všichni si mě udiveně přeměřili. Konečně mohla nastat debata.
"Já se na to s dětmi dívám, mě to nikterak nepohoršuje a děti mám naštěstí už natolik veliké, že jsou schopné si o tom udělat svůj vlastní obrázek. Když se budete snažit ochránit své dítě od všeho takzvaně zlého, to jako že mu zakážete televizi a další podle vás ošklivé věci, oddělíte ho natolik od životní reality, že nebude schopné zapadnout mezi své vrstevníky, nebude vědět, o čem je řeč a bude prostě pořád mimo. Zkrátka z něj bude permanentní Mimoň. A za to vám určitě děkovat jednou nebude. Když do něj vložíte ten správný základ už na začátku, nemusíte se obávat, že se z něj stane debil," mimochodem jsem prohodila a vybavila se mi fotografie v dá se říct seriózních novinách, na níž pornoherečka a nyní už i konečně celebrita Ester Ládová uděluje rozzářeným dítkám autogramy a ona dítka k ní dychtivě vztahují ruce a jistojistě každé druhé z nich se touží stát další Ester Ládovou.
"Ale měli by to snad vysílat až po desáté večer, ne?" zapochybovala švagrová Helena.
"V tom s tebou naprosto souhlasím," přikývla jsem.
"Já jen vidím ty jejich upoutávky během dne, a je mi z toho špatně," navázala dál Helena a další se k ní přidali.
"Vždyť tam po sobě všichni jen lezou!" zakončila fistulí "problém" babička.
Uchichtla jsem se: "Díváte se někdo tady vůbec na to? Anebo sledujete jen ty upoutávky během dne?"
Všichni se oklepali, jako by ze sebe sklepali pytel blech.
"Jak tedy můžete hodnotit nějaký pořad, když ho vlastně vůbec nesledujete?" zeptala jsem se a nikdo mi neodpověděl. "Věřte mi, že ti soutěžící nejsou zrůdy, které dychtí když už ne nás dospělé, tak aspoň naše děti oblouznit a lapit do nečistých spárů showbyznysu coby zavilé pozorovatele. A upoutávky jsou takhle sestříhány proto, aby nalákaly další diváky, oni tam skutečně po sobě pořád nelezou." Uvědomila jsem si, že se s dětmi na noční show vlastně ani nedíváme a tudíž o to "nejpodstatnější" přicházíme. O "čuňačinky" vysílané po desáté večer.
"Tak proč to vůbec vysílají?" zeptala se naštvaně babička.
"Dokud naše společnost bude konzumní a v první řadě půjde hlavně o peníze, budou se takové pořady dál vysílat," řekla jsem s úsměvem, což mi někteří i odkývali, a uvědomila si, že jim vlastně vadí už jen pouhá představa takového pořadu, stejně jako mně moje představa nekonečných, dějem většinou přiblblých seriálů, či všech nejnemožnějších bombastických estrád, které právě někteří z nich sledují a mě vůbec neoslovují.
"Takže když už jsme všichni TI KONZUMENTI, tak to rychle musíme jít konzumovat," prohodil se smíchem švagr Míra, odložil talíř s dojedenou sekanou a s chutí se zakousl do makového koláče.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama