Proč má vařit muž ? (září 2005)

17. dubna 2012 v 22:52 | MARCINE |  Fejetony (a jiné)
Že jsme se vypravili na chatu uprostřed týdne, bylo dáno tím, že tento rok VÁCLAV vyšel na středu a že již šestým rokem se jméno českého patrona v našich zemích připomínalo a oslavovalo jako státní svátek a čeští občané tudíž dostali v zaměstnání volno a vesměs se chystali odjet na své chaty a chalupy za posledním vymodleným sluníčkem letošního končícího babího léta. I my k nim patřili, i my si nadělili volno a ne jenom na jeden den, ale dokonce hned na tři, neboť jsme si, zaplaťpánbůh, zatím sami sobě zaměstnavateli. Nebudu řešit, na jak ještě dlouho, to patří do jiné kapitoly.
Pokaždé v autě mlčky sleduji krajinu, nebylo to jinak ani tentokrát, zatímco se manžel soustředí na řízení a děti na zadních sedadlech si prostřednictvím zaražených sluchátek hluboko do uší hrnou z přehrávačů do mozku jejich oblíbenou muziku, kterou vyznávají. Pes na mém klíně bezstarostně podřimuje a vždy vládne absolutní pohoda a klídek.
Manžel po chvíli, snad aby neusnul, pustil rádio, tak jako vždycky. Zaposlouchala jsem se, tak jako vždycky.
"Takže, Jirko, ty dvě vstupenky jsou tvoje," pravil potěšeně moderátor rozhlasové stanice, když mu Jiří zodpověděl správně otázku, jež padla chvíli předtím, než jsme rádio pustili.
"A ještě mi, Jirko, řekni, jak vnímáš nedostatek žen v politice nebo v manažerských pozicích?" pokračoval moderátor.
Zpozorněla jsem. V poslední době jsem začala nabývat sílícího pocitu, že se čím dál víc mluví a píše o problematice rovnoprávnosti či spíše nerovnoprávnosti žen a mužů a že je třeba ještě pořád hodně co dohánět.
Na druhé straně telefonního rozhovoru se rozprostřelo ticho.
"Myslíš, že by se do naší politiky mělo zapojit více žen?" nedal se odradit moderátor.
"Já si nic nemyslím," odpověděl suverénně Jiří, "tyhle věci já neřeším, nezajímá mě to."
"Takže se dá říct, že patříš spíš k těm mužům, kteří radši vidí ženy v kuchyni u sporáku? Kteří je neradi vidí na vyšších postech?"
"Tak nějak, určitě, myslím, že ženská patří do kuchyně a jinam se cpát nemá."
BENG!!!! Tupá rána do hlavy.
Podívala jsem se na manžela. Uchichtl se, moc dobře znal mé postoje k problematice rovnosti pohlaví. Ihned z mého výrazu vyčetl, že dostat toho KRETÉNA do rukou, zlámu mu vaz.
Sotvaže jsem stačila tento stále ještě dost tradiční pohled dnešních mužů a dokonce i některých žen na ženy jako takové "rozdejchat", přijeli nás na chatu navštívit naši přátelé.
Ani nevím jak, ale rozhovor se po několika hodinách zcela náhle a bez jakéhokoli mého přičinění stočil na ženy a feminismus.
"Já ty feministky nemůžu ani cejtit!" odfrkla si Táňa.
"Jsou to …píp… blbý!" přidal se s úlevou manžel.
"Já bych ty …píp… věšela!" dštila oheň a síru Táňa.
Všichni vypadali, že souhlasí.
"A ta Sommerová je ze všech nejhorší!" zhodnotila Táňa. "Tyhle feministky chlapy nesnášejí a samy pak vychovají …píp..., co jsou naprosto k nepoužití a co se sami o sebe nedovedou ani postarat! Píp, píp, píp!"
Píchla do vosího hnízda. Nahrnula se mi krev do hlavy. Ne nadarmo jsem Beran.
"Já mám TY FEMINISTKY ráda!" zahulákala jsem.
Ztichli všichni, včetně mě samotné. V duchu jsem se smála. Tohle nikdo nečekal.
"A co máš, prosím tě, na nich tak ráda?" zaujala bojovou pozici Táňa. Pochopitelně vítěznou. "Co vlastně ty …píp… chtějí?"
"Chtějí pouze rovnoprávnost," řekla jsem s klidem.
Stále všichni mlčeli, jen Táňa vybuchla: "To jako aby byl chlap na mateřský s malými dětmi doma, jo?"
"O tomhle tom to jenom není, a i kdyby, tak co?" řekla jsem smířlivě.
Očima a výrazem ve tváři se dožadovala dalšího vysvětlení.
"Tobě nevadí, že o tobě jako o ženě rozhodují převážně muži?" zeptala jsem se.
"O mně tedy rozhodně nikdo nerozhoduje," zkonstatovala bojovně Táňa a říkala by naprostou pravdu, kdyby se problém dotýkal pouze její rodiny.
"A co v politice? Nevadí ti, že o tobě rozhodují převážně muži? Znáš poměr mužů a žen v Parlamentu?"
"A proč tedy nejdou ženský do politiky, když si myslí, že to chlapi dělají špatně?" nasadila protiútok Táňa.
"To není tak jednoduchý," vydechla jsem, "pro to, aby si to všichni uvědomili, bude naše společnost potřebovat ještě další vývoj."
"Ale Táňo, já ti řeknu," vložila se do rozhovoru Majda, "že je dost strašný, když v tom parlamentu převážně chlapi řeší tak choulostivou a hlavně ženskou otázku, jako jsou potraty…"
Nakonec jsme usoudily (chlapi se do debaty raději nezapojili a sledovali sportovní přenos v televizi), že proti potratům se postavili hlavně Lidovci, muži i ženy, což bylo tak přirozené, jako že jedna a jedna se rovná dvě. A pak jsme se i uklidnily.
"Kdyby v naší společnosti fungovalo všechno tak, jak by fungovat mělo, určitě by se u nás žádný feminismus ani neobjevil," řekla jsem a ostatní mlčeli.
No a mlčení znamená souhlas.

Teď se ale vrátím k původní otázce - Proč má vařit muž?
Vždyť je to tak prosté. Protože to prostě umí lépe. Když už jednou začne vařit muž, vaří proto, že ho to baví, jinak by to přece nedělal! Žena většinou vaří proto, že musí. Musí několikrát denně nasytit hladové krky celé rodiny. Nemůže být tedy ani divné, když tato každodenní činnost některé ženy v lepším případě nebaví a v horším dokonce ubíjí. Když vaří muž, pohrává si s jídlem a připravuje ho s láskou. Když vaří žena, volí většinou jednoduchá jídla, aby čas u sporáku co nejvíce ukrátila, vždyť před chvílí přiběhla ze zaměstnání, tak aby rychle všechny nasytila a pak se mohla věnovat další práci v domácnosti, se kterou jí ještě dnes málokterý muž pomůže. A věřte, že kdyby aspoň břemeno vaření převzal v rodině na sebe muž, každá žena by to přijala s nadšením (a nosila ho na rukou). Vždyť se říká, že láska prochází žaludkem, proč má tedy procházet jen tím mužským?
Avšak existují také ženy, které by muže ke sporáku ani nepustily a které dokonce vaří často, rozmanitě a dokonce s láskou. Takto hýčkaní muži mají doma skutečně drahocenné poklady a já před těmito ženami smekám.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama