"Krev jeho krve" 12. kapitola

2. dubna 2012 v 22:18 | MARCINE |  Rukopis "Krev jeho krve"

12.
Byla šťastná, že si nakonec k otci našla cestu zpátky. Celý život jí vlastně scházel, a to nejen po rozchodu s matkou. Chyběl jí. Pochopila to, až ho znovu vyhledala.
Jako dítě si jeho přítomnosti moc neužila a nyní se i některé nepříjemné vzpomínky snažila zaplašit. Nemyslet na ně. Pro žádné dítě není příjemné, když se jeho rodiče hádají a pak ustavičně rozcházejí. A ona, byť tenkrát vypadala a dokonce si i sama o sobě myslela, že se s tím dokáže hravě vyrovnat, trpěla. I když to zatím nevěděla. To si uvědomila až později.
Jako malá cítila, že není pro tátu až tak důležitá, ale nepřipadalo jí to nijak zvláštní, nedokázala si to nikterak svým dětským rozumem vysvětlit, vyhodnotit, neměla srovnání.
Byl na ni hodný, nikdy jí fyzicky neublížil. Matka se s ním rozvedla a ona se to ani nedozvěděla. Nadále bydleli všichni pohromadě a jí ani nepřipadalo divné, že se občas otec třeba i celý týden doma neukáže. Zvykla si. Měla je ráda oba.
To až mnohem později mohla srovnávat. Až dospěla. Pochopila, že za spoustou jejích životních omylů, trapasů, problémů a přehmatů stojí nedostatečné sebevědomí, jehož podstatná část zůstala kdysi ležet někde v zapomenutém temném koutě spolu s jejím dětstvím. A že hlavním viníkem jejího citového zmítání, strádání a neschopnosti "otevřít se ostatním" je její vlastní milovaný otec. Ten, který ji nemiloval natolik, aby se z ní stala sebevědomá žena, vědoma si jeho pevné otcovské lásky, jež je pro dítě nejdůležitější devizou do samostatného života.
Nechápavě zírala na své přátele, kteří se při všech setkáních spontánně objímali či dokonce na uvítanou líbali! Naprosto tomu nerozuměla. Ona se vždycky držela zpátky, vždyť by o takové otevřené citové projevy ani nemuseli stát! Navíc se styděla odkrýt jim své zabedněné nitro. Nitro zatlučené hřebíky až do doby, než si tohle všechno postupně uvědomila.
Až dost pozdě si to uvědomila. Měla muže a dvě malé děti. Před ním se málokdy ukázala zcela nahá, a když už, tak jen proto, že se cítila být zahnaná do kouta, odkud pro ni nebylo úniku, a tak se podvolila. Své děti nadevše milovala a chtěla jim připravit mnohem lepší dětství, než které sama prožila, ale její duše byla uvnitř studená jak psí čumák, nikdy je neuměla veřejně pomuchlat a polaskat, tak jak to naprosto běžně a navíc i pyšně dělaly jiné mámy. Stále ji brzdil vždy a všude přítomný nepochopitelný stud.

Plat, který Hana za svou dřinu ve fabrice dostávala, stačil akorát tak na činži a pokrytí základních potřeb jejích a Verunčiných. Na Richarda se spoléhat nemohla. Někdy od něj nějaké peníze dostala, záleželo v jakém byl rozmaru, a jindy taky ne. Stávalo se dost často, že se i pro to málo zase vrátil, neboť sám potřeboval a nebylo výjimečné, když si nějakou stovku i od Hany vyžebral. Po dobrém, i po zlém.
Hana s tím krušným málem statečně hospodařila. Nepatřila k těm, co se s klidem zadluží, od nikoho si peníze nepůjčovala. Když už bylo nejhůř, pomohla jí tchýně, párkrát si vzala k sobě Andílka domů, do doby, než se Hany situace urovnala.
Verunce nepřipadalo nikterak zvláštní, že nemá věci jako její vrstevníci. Nezáviděla. Jen občas jí přišlo trochu líto, že musí nosit jedny kalhoty tak dlouho, až jí z nich začaly čouhat kotníky. Navíc ty původně krásné červené "krimplenky", na něž byla zezačátku tak hrdá, časem vybledly a měly vyspravená kolena, protože na ně v té době věčně padala. S lítostí pokukovala po kamarádkách, které přišly každou chvíli do školy vystrojené v něčem novém. Také by se ráda parádila, ale věděla, že to nejde. Že na to zkrátka nemají.
Hana by Verunce ze srdce byla ráda přilepšila, ale skutečně nebylo z čeho, vždycky pořizovala jen ty nejpotřebnější věci a navíc nic nekupovala. Nemohla si to dovolit. Pár korun, které se jí přece jen vždycky podařilo našetřit, dávala bokem do hrnečku v kredenci a na ty se nesmělo sáhnout, o těch nesměl Richard vědět, to byla rezerva na horší časy. A taky na vlakové jízdenky pro ni a jejího Andílka, když už později Richard odmítal ke svým tchánům jezdit, což Hana zpočátku, než "kápla božskou", vždycky nějak v jeho prospěch rodičům vysvětlila.
Obě si zvykly na to málo, co měly. Žily skromně a ani jim to nepřišlo. Hana denně přepírala Andílkovo i svoje spodní a další našpiněné prádlo, aby včas stačilo doschnout, neboť více toho nevlastnily. Vařila skromné večeře a ke svačině do školy většinou Verunka dostala chleba s džemem. Zhnusil se jí na celý život. Obědy ve škole nejedla, tato jídla Hana nevařila a Verunka je tudíž neznala. Občas si ze školní jídelny aspoň odnesla nějaké ovoce, to doma nemívaly, bylo moc drahé. Toho si užívala u svých babiček z jejich zahrádek.
I když Verunka téměř žádné hračky nevlastnila, neboť ty její by se daly jednoduše spočítat na prstech jedné ruky, nenudila se. Jednoduše si je sama vyrobila. S úžasem a obdivem Hana několikrát pozorovala, jak si její Andílek v naprosté tichosti na zemi uprostřed kuchyně vyrábí pokojíčky pro panenky ze starých pohlednic a různých krabic, i promaštěných od potravin a vánočního cukroví, jak je pečlivě k sobě sešívá jehlou a nití a pak v nich vystřihuje okénka, do nichž věší nejroztodivnější záclonky. Potom si vyštrachala z krabice s hračkami několik spoře oděných maličkých panenek a začala si hrát na domov. A taky na školu, to se Verunce moc líbilo. Jindy si zase na panenky šila oblečky nebo si pořád něco kreslila. Nejčastěji princezny a koně.
Když už tedy neměla žádné hračky Verunka, měl je její bratranec Míša. Jako dítko lékařů jich vlastnil opravdu hodně a občas některý z nich Verunce daroval. A nebo ho na čas zapůjčil. Nebyl lakomý. Verunka měla Míšu moc ráda, i když se věčně škorpili. Byli stejně staří, dělili je tři týdny. A byli pořád spolu jak dvojčata. Narodili se do jednoho velikého bytu, který obývali jejich rodiče společně s prarodiči. Téměř současně se z něj všichni vystěhovali. Obě mladé rodiny získaly byty, babička s dědou si postavili domek a Verunka s Míšou se začali scházet o víkendech tam…

Ucelený rukopis ke stažení zde :
http://www.ebookforum.cz/knihy/psychologicke/krev-jeho-krve/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama