"Krev jeho krve" 9. kapitola

26. března 2012 v 22:09 | MARCINE |  Rukopis "Krev jeho krve"

9.
Vzdychla. Zvrátila hlavu k modrému nebi a pozorovala lehce padající jilmový lístek, skotačící ve větru jak rozradostnělé zakřiknuté dítě a hlavou jí proběhlo pár vzpomínek.
Táta byl určitě s Marií šťastný a Libora, kterého coby tříletého vyženil, měl moc rád. I když nebyl z jeho krve, dobře ho vychoval a byl na něj náležitě pyšný.
Ona si s Liborem taky dobře rozuměla. Byl o deset let mladší, vnímala ho jako svého mladšího bratra. A on ji bral zase jako sestru. Aspoň v to doufala.
S rodinou svého otce se stýkala již jedenáct let, předtím tátu nevyhledávala. Ani o to nestála. Matka se s ním rozešla, ještě byla dítě. Odstěhovaly se od něj.
Pak se vdala. Narodily se jí děti. Starší syn se zakrátko začal shánět po dědovi. Žádného neměl. Věděl, že jeho dědeček zemřel ještě dřív, než se narodil. Leč jeho čtyřletý rozum mu prozradil, že dědečkové bývají obvykle dva.
Vyhledala otce a situaci mu vysvětlila. Nic po něm nechtěla, jen mu nabídla, aby se stal dědou, že o něj stojí jeho vnuk. Až ji překvapilo, jak se vcelku vlažná nabídka zvrhla v opravdový vztah. Za krátký čas i její mladší dcera začala jezdit k dědovi a tetě s naprostou samozřejmostí.
"A nemáš v autě aspoň sirky?" zakňourala. Marně.

Hana to skutečně neměla lehké. Za manžela si vzala alkoholika a násilníka. Její hrdost však nedovolila komukoli se vyzpovídat, či si jen postěžovat nebo se snad dokonce i vybrečet. Když byla sama, brečela nad zpackaným životem jak želva. Takhle ji Verunka zastihla několikrát.
I když Richard celkem slušně ve fabrice vydělával, domů skoro nikdy nic nepřinesl. Všechny peníze sežrala jeho každodenní vášeň - hospoda, kamarádi, karty. A taky ženy.
Každý den po práci si "na jedno" zaskočil a domů přicházel, až když hospodu zavírali. A někdy taky úplně vynechal a přišel až druhý den, či vlastně druhý večer, když ho spolu s ostatními kamarády, tak své kumpány nazýval, z hospody vyhodili. Pak většinou opilý a agresivní přivrávoral domů a domáhal se dosti nevybíravým způsobem pozornosti alespoň tam, kde byl jednomyslně pánem právě on a všichni ho tam bez nejmenších pochyb respektovali, když už v té hospodě vůbec nikoho nezajímal.
Hana mlčela a všechna nezasloužená příkoří trpělivě snášela. Nechtěla do svých sprostých problémů nikoho zatahovat. A rozhodně v žádném případě ne své rodiče. Držela je stranou, v laskavé nevědomosti. Richarda měli rádi a třeba by ani nepochopili, že jejich dcera nedokáže svého manžela srovnat do latě a že to možná nakonec nebude jenom jeho chyba, a pak by byla špatná jen ona. A vrátit se zase zpátky k nim domů s Verunkou? Nemožné!
Jednoho spojence však záhy získala. Ale ani před ním o svých problémech příliš nemluvila. Nikdy si nestěžovala. Připadalo jí to nedůstojné a podlé. Mlčela. Zvykla si.
Jediný člověk bezpečně věděl, jaký Richard vlastně je. Jeho matka. Její tchýně…

Ucelený rukopis ke stažení zde :
http://www.ebookforum.cz/knihy/psychologicke/krev-jeho-krve/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama