"Krev jeho krve" 5. kapitola

19. března 2012 v 20:43 | MARCINE |  Rukopis "Krev jeho krve"

5.
"Zjistím, kde tu mají vodu," řekl a pomalu odcházel.
Podívala se na hrob posetý drobným listím a ještě za ním zavolala: "Nemáš v autě nějakej smetáček?"
Přikývl a mířil k bráně městského hřbitova.
Sledovala ho, až jí zmizel z očí. Lehce znervózněla. Opět se podívala ke hřbitovní bráně. Nestála o setkání s Marií, už měla jejích výčitek nad hlavu. Znovu se ohlédla.
Blížil se. Pak zagestikuloval a změnil směr. Pochopila, že ho má doprovodit. Zvedla ze země vázu, květiny odložila na žulovou desku a svižně za ním vykročila.

Verunka se probudila. Všudypřítomná nepřátelská tma, která ji občas v noci vyháněla za maminkou do postele, a absolutní ticho umocněné tikotem ložnicového budíku jí nedovolily postýlku opustit. Tik-tak, tik-tak.
"Maminko," plačtivě zavolala.
Nikdo se neozval, nikdo se na vedlejší posteli nepřevalil z boku na bok, neozval se maminčin vroucí hlas zvoucí Andílka k sobě pod zahřátou deku, aby ho ukonejšil. Tik-tak, tik-tak.
"Mami!" zakřičela a napnula sluch v naději, že se maminka zdržela v kuchyni. Že ještě nešla spát.
Vyštrachala se zpod peřiny a poulila oči do tmy, v níž možná maminka zcela neslyšně spala, a pak do míst, kde veliké, dokořán otevřené dveře oddělovaly ložnici od obývacího pokoje a kuchyně.
Zkusila to znovu. "Maminko!" zalkala a rozplakala se.
Dala se do ní zima. Odkryla se a tak vymrzla. Zasunula nohy zpátky pod peřinu a znovu napnula sluch. Tik-tak, tik-tak.
V kuchyni něco zašelestilo a zamlaskalo. Trhla sebou, přikrčila se a vyčkávala. Třásla se zimou.
Pak tlumeně cinklo sklo a ozvalo se zamňoukání.
Verunka si utřela nos a oči do rukávu od pyžamka a v postýlce se postavila. Potom se bravurně přehoupla přes síť, chránící nejmenší děti před pádem na zem, a uháněla tmou do kuchyně.
Tma byla i tam, úplně všude a ona se bála rozsvítit, snad kvůli těm příšerám skrývajícím se v každém rohu temných místností. Stála uprostřed kuchyně a cítila, jak se jí okolo zmrzlých nohou motá Mindik. Pochopila, že dopil svoje mlíčko, a jelikož nedostal nové, prázdnou misku převrátil.
Odťapkala na gauč, opřela se do rohu o chladnou zeď, přitáhla kolena k bradě a pevně je objala. Mindik nelenil, vyskočil za ní a stočil se vedle do klubíčka, ostatně tam ležel i předtím, než ho Verunka vzbudila.
Čekala na maminku. Nemohla být daleko. Jenom si pro něco odskočila. Třeba pro tatínka do hospody…

Ucelený rukopis ke stažení zde :
http://www.ebookforum.cz/knihy/psychologicke/krev-jeho-krve/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama