Karnevalové silvestry

11. března 2012 v 22:13 | MARCINE |  Úryvky z rukopisu "Psí historky", aneb co se do knížky nevešlo

Před patnácti lety jsme si nedovedli představit, že bychom měli jet na dovolenou bez přátel. V létě i v zimě jsme běžně zamlouvali chatu pro několik rodin najednou. Všichni jsme tenkrát měli malé děti a psy, ale děti postupně vyrostly a "dovolenkářská parta" se časem rozpadla. Bylo to úžasné několikaleté období, kdy nás tmelily podobné starosti, radosti, průšvihy, představy a sny.
Letní dovolené probíhaly v duchu Olympijských her, kdy jsme pro naše ratolesti vymysleli sportovní kategorie a nakonec celodenní soutěž korunovali diplomy, stupni vítězů a bohatými výhrami, a jak vás jistě napadlo - i na poslední místa zbyly hodnotné ceny. Když se tedy počasí kabonilo a nedovolilo dětem koupání a další letní aktivity, přišla na řadu Letní olympiáda, ta se dala hrát i v dešti. Děti byly ze soutěží velmi nadšené, měnily mezi sebou vyhrané ceny a těšily se na příští dovolenou.
Zimní dovolené byly pro nás dospělé o dost jednodušší v tom, že sníh většinou na kopci byl, buď přírodní anebo umělý, takže jsme nemuseli vymýšlet další iniciativy, jimiž bychom skoro dvacet dětí usměrnili a natolik unavili, že by večer do pelíšků zalezly samy rády a dobrovolně.
Hřebem zimních prázdnin se stával Silvestr, a to jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Dovolenou jsme tak zakončovali silvestrovským karnevalem, na který jsme se všichni těšili.

V zimě 1998 jsme s manželem poprvé obvolali naše přátele, ať přivezou na zimní prázdniny kostýmy nejen dětem, ale i sobě.
Manžel se na premiéru silvestrovské noci v kostýmech svědomitě připravoval. Vždycky byl "tahounem" společnosti a všichni si na jeho občasné exhibice už zvykli. Rozhodl se pro masku "fešné ženské". Před Silvestrem, krom toho, že byl taky v práci, jezdil po Praze a sháněl v "sekáčích" dámské šaty a k nim různé doplňky. Já v tu dobu již prožívala několikátý den s našimi dětmi a jorkem Danem, partou přátel, jejich dětmi a psy na Monínci. O silvestrovské noci jsme v kostýmech křepčili za šíleného rachotu šmoulovské muziky, až se chata otřásala.
Manžel pak situaci okolo nákupů svého kostýmu popsal. Šel si koupit šaty do sekáče. Jedny velmi pěkné visely ve výloze. Požádal prodavačku, ať mu je vyndá, že si je zkusí. Ta se vyděsila, ale manžel jí vše vysvětlil. Nakonec ho i prodavačka pochválila, když je na sebe navlékl, že si lépe vybrat nemohl.
Ještě doma si je znovu navlékl, ale něco se mu pořád nezdálo. Pak na to přišel - chyběla mu prsa! Okamžitě prohrabal můj prádelník, vytáhl podprsenku a s pomocí jehly, nitě a silné gumy ji upravil. Pak do pevných košíčků vložil tlusté fusekle. Natáčel se před zrcadlem a hodnotil výsledek své práce. Zhrozil se! Mezitím se venku setmělo a on automaticky rozsvítil. Samozřejmě nezatáhl žaluzie. Oblilo ho horko, když si představil, že ho někdo z protějšího baráku sleduje.
Na Monínci se stal králem silvestrovské noci, a ti, kdo neměli kostým, litovali.

O Silvestru 1999 už měli masky všichni, děti i dospělí. A všichni si dali na jejich výběru záležet. Naše děti ovlivnění trilogií Star Wars se proměnily v královnu Amidalu a Dartha Maula, dále perlili dva policajti, jeden uměl číst a druhý psát, objevila se elegantní dáma s psíkem ze staré doby, sportovkyně v dresu, co nikdy nesportovala, slečna s otlučenými klučičími koleny, pionýrka s pionýrem, pár v róbě a ve fraku z "horních deseti tisíc", Starý a Nový rok a dívky v rozpuku - Jaro, Léto, Podzim a Zima. Dále silvestrovský paňáca a Ledová královna. Skupinu masek uzavíral Santa Claus, který byl natolik uchvácen policajtskou čepicí, že svou santovskou zahodil a tu policajtskou si pláčem vymohl.
Zbývali jsme my, já a manžel. Jenže práce na synově masce zabrala celou hodinu, obličej jsem mu líčila černou a červenou barvou, vlasy mu zakrývala koupací čepicí, tu jsem také přetírala barvami a navrch lepila růžky z papíru. Manžel už byl nervózní. Všichni čekali jen na nás a on potřeboval nalíčit.
Proklínala jsem se, že musím pokaždé vymyslet tak složité věci, samozřejmě že byla ke koupi hotová maska Dartha Maula, vždyť Česko zachvátila Star Wars mánie, jenže nabízená maska v obchodech se sladce usmívala, což se našemu desetiletému synovi samozřejmě nelíbilo, protože chtěl vypadat krutě a zle, stejně jako herec ve filmu. A tak jsem mu malovala masku přímo na obličej. Když pak přišel mezi ostatní masky, sklidil ohromný aplaus, díky němuž se rozpačitě a sladce usmíval a vůbec se netvářil krutě a zle, jak měl původně v plánu, což dcera okamžitě okomentovala slovy: " Směješ se úplně stejně blbě jako ta maska, cos ji nechtěl koupit!"
Když jsme se konečně objevili s manželem my, vstoupili jsme do společenské místnosti za zvuků Mozartovy Malé noční hudby v dobových kostýmech jako hrabě a hraběnka, s Danečkem v náruči, jehož momentálně škrtila na krku velká zlatá mašle.
"Fůj, pryč s feudálama!" křičeli pionýři a přítomní policajti zklidňovali vyhrocenou situaci. Jeden diktoval, druhý psal. Madam s načesaným boloňáčkem v náruči se nás zastávala zřejmě proto, že i v ní kolovala modrá krev. Čtyřletý Santa Claus s velikou policajtskou čepicí na hlavě spolu se stejně malou Sněhovou královnou se zdržovali v blízkosti svých rodičů a zkoumali, zda se pod hrůzostrašnou maskou Dartha Maula skutečně skrývá náš Vašek. I když byli již poněkolikáté ujištěni, že je to skutečně on, drželi si odstup.
Záhy se rozparáděná pionýrka vyhoupla na stůl plný jídla a za zvuku kytary pionýra a halasného zpěvu všech tančila mezi skleničkami s vínem a talíři s chlebíčky "Slavíky z Madridu".
"Ó žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně snít! Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky…" vřeštěli jsme všichni a děti z toho měly druhé Vánoce. A to bylo teprve půl deváté večer.
O půlnoci jsme si ťukli šampaňským a všichni se vyvalili před chatu shlédnout každoroční ohňostroj. Ještě předtím jsme Dana zavřeli do pokoje, aby kvílení rachejtlí a dunivé petardy raději přečkal pod postelí nebo ve skříni. Boloňák Toníček putoval do pokoje taky. A velšteriérka Dáša naopak vyběhla s páníčky před chatu, aby si ten rachot užila.
Temné nebe nad Moníncem se rozzářilo a rozdunělo pyrotechnikou a nám jektaly zuby zimou, protože jsme vyběhli ven jen v kostýmech, a mně jektaly zuby i strachem, protože ty rachejtle pouštěl kdo chtěl, jak chtěl a kde chtěl a okolo se pohybovali děti a psi.
Když už jsem myslela, že je to za námi a že jsme zaplaťpánbůh i letos vyvázli bez zranění, zasáhla mě žhavá štěpinka do výstřihu mého barokního kostýmu. Zařvala jsem bolestí, ale nikdo mě neslyšel. "Jaúúú!" ozvalo se hned vedle a k zemi se skácel hrabě, jenž si bleskově sáhl pod oko. Dostal TO taky.
Vrátili jsme se do chaty, zkontrolovala jsem děti a pak se běžela podívat na Dana v pokoji. Našla jsem ho ve skříni rozklepaného, v hromadě našeho oblečení. Od té doby se Dan bál pyrotechniky a Toník se uklidnil až po několika dnech doma v Praze.
K ránu jsme posbírali po chatě spící děti a konečně je uložili. Mirka usnula v kostýmu a nalíčení, Vašek se sice osprchoval, ale ráno měl černou barvu v uších a nosních dírkách.
Na tento silvestr děti vzpomínají jako na "nejlepší silvestr všech dob". Já s manželem taky. Letopočet se třemi nulami na konci jsme vskutku přivítali jaksepatří.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama