Velšteriérka Dáša

5. prosince 2011 v 21:43 | MARCINE |  Úryvky z rukopisu "Psí historky", aneb co se do knížky nevešlo

"Teriéři mají posunutou hranici bolesti," opakoval často Boris, majitel velšteriérky Dáši, když nás seznamoval s jejími ozlomvaz krkolomnými kousky. Na povel přeskakovala křesla, židle, stolky a vždycky se hlavou nebo nohou o něco břinkla tak, až nám všem zatrnulo. Usoudila jsem v duchu, že náš jorkšír Dan nejspíš nebude teriér.
Boris nám vyprávěl, jak Dáša dokáže vylézt pro balónek na strom až tři metry vysoko. A jak dolů spadne jako zralá hruška. Ale hlavně - jak ji to baví.
"Jednou mi utekla na zamrzlej rybník," pokračoval Boris, "a daleko od břehu se probořila. Vůbec se nemohla dostat zpátky na břeh. Vzal jsem kameny a všechno, co mi přišlo do ruky, a házel jejím směrem, abych led mezi ní a břehem prolomil. A pak jsem přivázal provaz na klacek a ten házel po Dáše tak dlouho, až ho chytila do tlamy a já ji tou prolámanou cestičkou v ledu dotáhl až ke mně."
Zhrozili jsme se:
"A kolikrát dostala tím klackem do hlavy?"
Boris se jen usmál:
"Vždyť vám říkám, že teriéři mají hranici bolesti posunutou." Pak pokračoval: "Jednou Dášu hlídali Michal se Zuzanou (jeho přátelé) a ona jim skočila do řeky. Proud ji hnal dál a ona se nemohla dostat ke břehu. Oba běželi podél řeky a volali ji zpátky, až se dostali pod most. Na něm byla spousta turistů a všichni situaci sledovali. Jedna žena hystericky volala, ať toho psa, proboha, zachrání. Tak se Michal svlíknul do slipů a opatrně slézal kamenitý břeh do řeky. A pak si řekl, že si nechce odřít nohy, a do vody raději skočil. Odřel si břicho. Ale Dášu zachránil."
Řehtali jsme se všichni a mě napadlo, jestli náhodou Michal nemá hranici bolesti taky posunutou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 7:30 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama