Na návštěvě

2. prosince 2011 v 22:22 | MARCINE |  Úryvky z rukopisu "Psí historky", aneb co se do knížky nevešlo

Chystali jsme se navštívit rodinu mého otce. Zvali nás sice na celý víkend, ale radši jsme se domluvili jen na neděli. Dostali odrostlé štěně dalmatina od rodiny, v níž se vyskytla alergie na psí chlupy. Děti by rády jely k dědovi a tetě na delší dobu, ale na otestování vztahů mezi Danem a novým pejskem postačilo zatím jen jedno odpoledne.
Dan i děti byli nevýslovně rádi, když jsme tam přijeli. Po vřelém uvítání Dan hnal rovnou do bytu, ale v hale se najednou zastavil a zavětřil. Potom vystřelil jako šíp. Než jsme se stačili vyzout a svléknout bundy, ozval se z útrob bytu dvojhlasný štěkot. A pak jsme to uviděli. Dan se zabořeným čumákem do škvíry pod kuchyňskými dveřmi rozčileně funěl a frkal, ježil se a výhrůžně štěkal. Za dveřmi se dělo to samé.
"To je Áronek, Daníčku," usmála se tátova žena.
Dan naprosto nic nechápal. Byl rozezlený a rozpálený do ruda nad tím, že "u něj doma", v jeho teritoriu je psí vetřelec. Vždyť nedávno tady byl pánem ON, když jsme mu odjeli na dovolenou, a ON tenhle barák dokázal setsakramentsky ohlídat! Do odjezdu domů to nepochopil. Celou dobu nevraživě sledoval kuchyňské dveře a občas vystřelil ke škvíře pod nimi Áronkovi vynadat. Ten si to nenechal líbit a my vlastního slova neslyšeli.
A tak jsme neděli trávili v obývací hale a dalmatin v kuchyni. Mirka se v kuchyni s Áronkem brzy spřátelila a on byl rád, že tam s ním aspoň někdo je. Když po čase vyšla ven a já viděla její černé kalhoty obalené bílými kratičkými štětinkami, dostala jsem alergii na psí chlupy taky. Naštěstí jorkšírci nelínají!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama