Jaro 2003

6. prosince 2011 v 22:14 | MARCINE |  Úryvky z rukopisu "Psí historky", aneb co se do knížky nevešlo

Přišlo opravdové jaro. Slunečné a teplé. Danovo ranní venčení bylo mnohem příjemnější. Zimní bundu jsem vyměnila za jarní a Daník se definitivně zbavil svého zimního kabátku.
Ráno jsme s Danem vyběhli na pravidelnou procházku do nuselského parku Folimanka. V dálce jsme zahlédli statného vlčáka, jehož panička vždy venčila "na volno". Volně pobíhajícího psa jsem ale nezaregistrovala sama. Paní venčící jezevčíka, se pořád starostlivě za psem otáčela. Přišla až ke mně a pozdravily jsme se, což běžně dělali všichni pejskaři z okolí.
"Zase je tu ta s tím vlčákem," vzdychla paní, "ona ho snad nikdy nepoutá." Přikývla jsem. "Tenhle vždycky na každýho velkýho psa vyběhne a pak to špatně dopadne," zadívala se láskyplně na svého jezevčíka.
"No jo, ti malí to pak odnesou," zdvořile jsem doplnila a vzpomněla si na Danova pokousání.
"Už jednou mu šili ucho," pokračovala žena, "a pak musel nosit ten límec." A rukou naznačila chomout okolo krku. "Naštěstí se to ale stalo Bróďovi ve Slunečné," řekla a chvatně odcházela, neboť obrovský vlčák se blížil.
Dívala jsem se za nimi a rovnala si její slova v hlavě. Slyšela jsem dobře? Po chvilce vlčák zmizel a paní s jezevčíkem se vraceli zpátky.
Nedalo mně to.
"Promiňte, ale vy jste mluvila o panu Brodském?" zeptala jsem se a paní se usmála.
"Ano, o Bróďovi..., a tohle je jeho Hugánek," ukázala na hubeného jezevčíka. "Přežil svého pána," dodala smutně. "Nakonec to udělal," zašeptala a pak zvýšila hlas, "ale on už od ledna říkal, že se zastřelí, jen co k tomu sebere odvahu..., když onemocněl jeho přítel Horníček, byl na tom hodně špatně."
"Jo, je to hodně smutný, když nejbližší přátelé odcházejí," špitla jsem. "A tohle je tedy Hugo? Já jsem tady pana Brodského dřív potkávala, když ho venčil."
Vznešený král z Arabely - napadlo mě.
"Ano, Bróďa sem za mnou jezdil," přikývla.
"Ale vypadá úplně jak štěně," obrátila jsem se na jezevčíka.
"To jo, on tak vypadá, protože je hubenej, ale jemu už bude čtrnáct let! Navíc má nemocnou slinivku, takže má pořád dietu."
Pak jsme se rozloučily. Cestou z parku jsme s Danem míjeli domovní dveře, z nichž jeden z nejlepších českých herců Vlastimil Brodský vycházel, když chodil venčit svého jezevčíka Hugánka, a bylo mi tak nějak smutno.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama