Dan a hospoda

2. prosince 2011 v 22:14 | MARCINE |  Úryvky z rukopisu "Psí historky", aneb co se do knížky nevešlo

Dan byl zvyklý zcela běžně s námi navštěvovat hospůdky, restaurace a pohostinství, když jsme byli na dovolené. Seděl mezi námi na lavici a nikdo o něm ani nevěděl. Byl tak hodný, až se stalo, že jsme ho tam jednou málem zapomněli. Ale to by se stejně nikdy stát nemohlo, protože by se ozval. A to si pište, že dost hlasitě.
Tomu, že náš Dan chodil s námi na obědy a večeře, se nikdo ze známých nedivil. A nedivila se ani obsluha v restauracích, vždyť už před deseti lety nebylo ojedinělé mít pejska s sebou. Někde dokonce nabídli pejskovi misku s vodou.
V létě 2001, to byly Danovi čtyři roky, jsme prožívali s dětmi prázdniny na chatě u Orlické přehrady. Na oběd jsme zajeli do blízkého Milešova. Vstoupili jsme do restaurace s Danem v náruči a proti nám vyběhla obsluhující paní. Máchala rukama a pištěla:
"Toho psa si uvažte venku!"
Otočila jsem se překvapeně a žádného psa jsem neviděla, jen mého zaraženého muže a vykulené děti. Až pak mi to došlo. Že má na mysli našeho pidipsa. Paní lamentovala cosi o hygienicích a posílala nás SE PSEM na dvůr. Beze slova jsme se obrátili a odešli.
Na oběd jsme se zastavili ve vedlejší vesnici v hospodě, kde u nohou obědvajících páníčků spočívali dva psi, desetkrát větší než Dan. Pochutnali jsme si na výtečném obědě a pan vrchní nás ujistil, že kdykoliv můžeme s pejskem zase přijít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama