Silvestr 2001

25. listopadu 2011 v 23:16 | MARCINE |  Úryvky z rukopisu "Psí historky", aneb co se do knížky nevešlo
Silvestr 2001 jsme se rovněž rozhodli strávit na Monínci. Před půlnocí jsem opustila rozjařené přátele ve společenské místnosti a odešla do našeho pokoje za Danem. Pokoj byl plný dětí, které hrály na koberci různé hry, a Daník byl náramně spokojený, že má společnost. Ležel na posteli a mumraj okolo se zájmem sledoval. Musela jsem vykonat moc nepříjemnou věc a tak jsem děti z pokoje vyhnala.
Vyndala jsem z tašky malou modrou pilulku a s kouskem salámu ze Silvesrovské tabule ji Danovi nabídla. S chutí podaný kousek zhltnul, bez nejmenšího problému. Chudák netušil, že jsem ho právě teď nadopovala sedativy a že nadcházející hodiny bude "mimo". Bylo to nutné, loňského Silvestra na Monínci strávil ve skříni, vystrašený půlnočním ohňostrojem, a následující den nechtěl vystrčit z pokoje ani čumák. Dan zalezl do svého pelíšku a já ho dlouho hladila, až usnul. Dětem jsem zakázala do pokoje vstupovat a já se vrátila za ostatními do společenské místnosti.
"Co jsi s tím psem udělala?" otázal se manžel, když se vrátil z pokoje. "Nedalas mu něco jinýho?" zeptal se, "vždyť se motá a oči mu jdou šejdrem!"
"To je v pořádku," namítla jsem, "vždyť mi to pro něj dal veterinář!"
Po chvilce vstoupila do místnosti Mirka s vláčným Danem v náruči.
"Mami, on se celý třese!" sdělila vyjukaně.
"Odnes ho zpátky a polož ho do pelíšku," hlesla jsem, "hlavně ho nepokládej na postel, aby z ní nespadl."
Všichni nás sledovali a vůbec nic nechápali, vždyť jejich psy nějaké rachejtle a petardy nikdy nezaskočily.
"Naše Dáša rachejtle miluje," přeťal ticho Boris. Vybavila jsem si jeho velšteriérku, jak vloni těsně před výbuchem jednu držela v tlamě, naštěstí ji včas upustila. Pšeničná teriérka Elina a drsnosrstý jezevčík Žulík byli na tom stejně, s tím rozdílem, že rachejtle do huby nechytali před výbuchem, nýbrž až po něm.
Odbila dvanáctá a my bouchli dětská a dospělácká šampáňa. Připili jsme si. Venku zakvílely první rachejtle a zaduněly petardy. Vyběhli jsme před chatu. Tam se připravené pyrotechniky chopili tatínkové a za šíleného rachotu a světelných efektů ji posílali vzhůru ke hvězdám.
Náhle se objevil cizí pes a sadu rachejtlí zlostně povalil. Naštěstí směrem od něj a od nás. A tak rachejtle, na něž se děti těšily, že je spolu s tatínky odpálí, postupně za příšerného kouře a pištění mizely v protějším zasněženém svahu.
Jakmile ten blázinec skončil, běžela jsem se podívat na Dana do pokoje. Ležel v pelíšku a tupě na mě zíral. Hlava mu klinkala ze strany na stranu a rány venku vůbec nevnímal. Chvilku jsem ho šimrala a on usnul. Pak jsem se vrátila za ostatními.
Ráno jsem šla Dana vyvenčit. Daník radostně vyběhl před chatu, okamžitě označkoval všechny důležité body a já v duchu děkovala veterináři, že mi ty sedativa pro něj dal. Ze Silvestrovské noci si vůbec nic nepamatoval.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama