Silvestr 2000

25. listopadu 2011 v 23:12 | MARCINE |  Úryvky z rukopisu "Psí historky", aneb co se do knížky nevešlo
Zarezervovali jsme chatu na Monínci pro několik rodin, tak jako každý rok. Náhle nejely asi tři rodiny, jejich děti odrostly a chtěly zkusit větší kopec, nejlépe nějaký Alpský. Mezery po odpadlících zaplnily rodiny kamarádů našich přátel.
"Vždyť ty lidi jsou úplně cizí," hořekoval manžel.
"Až je poznáme, nebudou cizí!" zakončila jsem debatu.

Každý den jsme doprovázeli své děti na cunkovskou huculskou farmu a večer, příjemně vyčerpaní, jsme se scházeli v chatě ve společenské místnosti - dospělí, děti a psi. Tentokrát se sešli čtyři pejsci - náš jorkšírek Dan, jeho kamarád boloňák Toník, fenka sibiřského huski Berenika a velšteriérka Dáša, které jsme neřekli jinak než Havlová.
Na Silvestra večer děti v karnevalových kostýmech hrály hry, z nichž ta nejzajímavější byla lítat a dupat po chatě, a netrpělivě čekaly na půlnoc. Odbila dvanáctá, připili jsme si a vyběhli před chatu shlédnout každoroční ohňostroj. Pak začalo všechno kolem kvílet a bouchat, noční nebe se rozzářilo barevností vybuchující pyrotechniky a já si vzpomněla na Dana, zavřeného v našem pokoji. Doufala jsem, že zaleze do otevřené skříně a přežije to ve zdraví i tentokrát, protože dělobuchů se bál již odmalička. Ostatní psi byli rovněž zavřeni v pokojích.
Jen velšteriérka Dáša lítala mezi bouchajícími petardami a kvílejícími rachejtlemi, z čehož měla ohromnou radost. Šly na mě mrákoty, když chytala rachejtle těsně před výbuchem do tlamy, ale vždycky je naštěstí včas upustila. Pak jsme vyrazili na sjezdovku bobovat a rozjaření taťkové odstřelovali rachejtle a petardy přímo ze saní a bobů při divoké jízdě ze svahu, za vydatné pomoci velšteriérky Dáši.
Po návratu do chaty jsem šla zkontrolovat Dana. Byl zalezlý ve skříni, zahrabaný v hromadě oblečení. Třásl se a odmítal vylézt. Půlnoc ve skříni neprožíval sám, v chatě o patro výš seděla ve skříni s boloňáčkem Toníčkem jeho panička. Toník byl natolik vyděšený, že sotva popadal dech. Z této noci se vzpamatovával ještě hodně dlouho a pro nás ostatní to znamenalo, že na Monínec přestala jezdit další rodina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama