Psát či nepsat? Toť otázka!

25. listopadu 2011 v 22:16 | MARCINE |  Fejetony (a jiné)
CHCETE SE POBAVIT NAD NAIVKOU, KTERÁ "PROHLÉDLA" AŽ PO LETECH?
ČTĚTE!

O PSANÍ I. (září 2004)

Někdejší diplomat a nynější herec a umělecký ředitel Divadla na Vinohradech Martin Stropnický píše svou druhou knihu…

Já jsem svou první knihu dopsala před rokem. Nyní leží rukopis již ve čtvrtém nakladatelství osmý měsíc a stále se nic neděje. Mezitím mě v telefonu dvakrát ubezpečili, že je čtení zajímavé a že se určitě spolu dohodneme. Začínám o tom pochybovat. Třikrát jsem nakladatelství navštívila osobně, ale nikoho, kdo by mně mohl cokoli o osudu mého rukopisu říct, jsem tam nezastihla. Navíc se nakladatelství přejmenovalo.
Neodradilo mě to, píšu dál, i s tím příšerným pocitem, že mně nikdo nikdy nic nevydá. Nemám jméno, nejsem mediálně známá. Jedno vím jistě. Psaní se chci věnovat dál a hodlám se dostat až tak daleko, že jednou budu už jenom psát a že mě to i uživí. Neskromné? Možná. Věřím, že jednou tomu tak bude.
Martin Stropnický napsal svou první knihu povídek a fejetonů s názvem "Klídek, nerve!" prý na výzvu redaktorky jednoho nakladatelství. Nebude mít problém ani s vydáním své druhé knihy. Je známá osobnost a čtenáři si rádi každé jeho další dílko koupí.
I já si jeho první knížku koupila. Proto, že Martina znám osobně a že mě překvapilo, že i on se rozhodl psát. Myslela jsem si, že v mém okolí se další blázen jako já nevyskytuje. I on byl překvapený, že chci vydat knihu. Popřál mi tedy hodně úspěchů, aby to vyšlo i mně.
Avšak věřte, že není jednoduché psát. Když chcete tvořit, zavřete se před celým světem ke svému počítači a pište! Když tvořil Martin, rodina se přizpůsobila. Tatínek pracoval, děti ho od náročné práce nerušily. Maminka se o to postarala. Chcete-li totiž cokoli významného a obdivuhodného vytvořit, musíte mít k tomu absolutní klid, aby vaše myšlenky mohly proudit a plodit. Nemůžete neustále odbíhat k domácím pracím a k dětem. A když už odbíhat musíte, pak tedy tvořte v noci a spěte, když vám na to zbude čas.
Já chci tvořit. Ale tvořit s dětmi za zády, se zaměstnáním a s každodenními domácími pracemi je hodně těžké, když vám nikdo nepomůže. A čtyři hodiny spánku mi rozhodně nestačí. Moc času na psaní mi tedy nezbývá. Stále doufám, že mi konečně moji první knihu vydají, pak druhou, třetí… a já pak se vším ostatním prásknu, bouchnu, fláknu, atd, atd, a budu se věnovat jen věcem, které mají pro mě smysl a pak snad už budu konečně šťastná.

O PSANÍ II. (únor 2005)

Zapřísahám vás, nepište! Stejně vám to nikdy nikdo nevydá! Nikdo vás nezná a nikoho nezajímáte! Pokud jste neměli to štěstí a nestali se hercem či herečkou, zpěvákem či zpěvačkou, nebo jinak zajímavou osobností, ani to nezkoušejte! Anebo to zkuste a pak svůj drahocenný rukopis uložte někam na dno šuplíku, abyste z něj jednou mohli předčítat aspoň svým vnoučatům.
Před čtyřmi lety jsem se pustila do psaní. Před dvěma lety jsem dokončila první díl vyprávění o pejskovi, kterého si má rodina pořídila a který záhy začal hrát v pražském Divadle pod Palmovkou v divadelní hře režiséra Jana Hřebejka "Výstřely na Broadwayi", o naší rodině, našich přátelích, jejich psech a našich společných dovolených. Své drahocenné dílko jsem pojmenovala "Výstřely na Palmovce aneb jak jsme hráli divadlo", s podtitulem "Příběhy neobyčejného psa a jeho lidské smečky". Brzy jsem rozepsala i druhý díl.
Před rokem a půl jsem plná elánu a nadšení první díl rukopisu slavnostně odnesla do nakladatelství. Z mého pohledu jsem si vybrala to nejserióznější ze všech. Ředitel s panákem skotské v ruce mi řekl (aniž by to četl), že oni vydávají jen osvědčené autory, a daroval mi knihu ALMANACH LABYRINT 2002, v níž se nacházela veškerá nakladatelství v naší zemi, adresy, telefony a charakteristiky produkcí, tzn. čím se jednotlivá nakladatelství zabývají, jestli beletrií, knihami pro děti a mládež, literaturou faktu, non-fiction, historií, odbornou literaturou, společenskými vědami, hudbou, divadlem, filmem, uměním, duchovní literaturou, náboženstvím a teologií, počítačovou literaturou, informatikou, mapami, atlasy, turistickými průvodci, literaturou pro volný čas, školstvím a pedagogikou, cizojazyčnou literaturou, bibliografií a vzácnými tisky, CD-ROM, e-books.
Srdečně jsem mu děkovala, měla jsem dobrý pocit, že mi hodně pomohl.
Ještě ten den jsem se vypravila s těžkým fasciklem mého rukopisu do druhého nakladatelství. Tam mi řekli, ať přijdu nejdřív tak za půl roku, že teď mají "plno".
Ve třetím nakladatelství se můj rukopis zdržel čtrnáct dní. Prý se jim nehodí do jejich tematické řady.
Ve čtvrtém osm týdnů. Vrátili mi ho s tím, že se sice všichni nad ním pobavili, ale přece jen nemůže konkurovat nynějším nabídkám (vydali např. "Z tajného deníčku Mariky S. / aneb Karel Gott je jenom jeden" od autorky téhož jména; Růžičková, Formáčková "Obrana XXL / Můj život s dietami", K. Gott "Obrazy aneb proč je pro mě důležité malovat", E. Pilarová "Potkala jsem léčitele", atd.) Tak tomuto jsem skutečně konkurovat nemohla. Stejně jako titulům jiných nakladatelství, např. někdejší "čágo-bágo šílenkyni" Tereze Pergnerové a jejímu boji s drogou.
V pátém nakladatelství mě rovnou odkázali do šestého. S tím, že nehledě na to, jestli rukopis bude kvalitní či ne, nemohou si dovolit z existenčních důvodů vydat neznámého autora.
V šestém nakladatelství si rukopis ponechali přesně měsíc. Bez vyjádření.
Odnesla jsem fascikl do sedmého. Nechali si ho čtyři měsíce. Přihlásili ho do literární soutěže Magnesia Litera, tam však neuspěl a tudíž mi ho vrátili.
Navštívila jsem osmé nakladatelství. Po čtyřech měsících mě překvapili tím, že ho hodlají vydat, že se při čtení náramně pobavili a že se spolu určitě dohodneme. Po dalších čtyřech měsících mě překvapili tím, že zkrachovali.
V devátém nakladatelství mi sdělili, že mají "plno" až do roku dva tisíce šest.
V desátém mi vrátili rukopis po třech týdnech, zaslali mi ho poštou spolu s dopisem. Stálo v něm, že mi moc za zajímavý rukopis děkují, nicméně se svým specifickým zaměřením nehodí do koncepce edičního plánu jejich nakladatelství, atd., atd. Ale každopádně mi přejí mnoho úspěchů v další tvůrčí činnosti. Bla, bla, bla.
Další tři týdny vězel v jedenáctém. Dokonce jsem měla možnost o rukopisu pohovořit u nabídnuté kávy osobně s editorkou, což se mi zatím v předchozích nakladatelstvích nestalo. I když se jí mé vyprávění líbilo, vrátila mi ho. A ať to prý rozhodně nevzdávám. Shodly jsme se v jednom, v tom nejpodstatnějším. Aby všechna nakladatelství přežila nelítostný konkurenční boj, musí vydávat i dílka autorů, kteří "táhnou". V jejich případě to zrovna byla zakladatelka nové politické strany "Rovnost šancí". Jinde zase vydali knížku, v níž naše celebrity popisují, jak přežili katastrofu v ráji Jihovýchodní Asie, když se přihnaly ničivé vlny tsunami (26.12.2004). Kniha vyšla po měsíci. Chvíli poté do českých knihkupectví dorazil nový bestseller "Jak jsem se mýlil v politice", jehož autorem je expremiér Miloš Zeman. Co k tomu říct? Radši nic.
Svůj časem umolousaný rukopis jsem dopravila do dvanáctého nakladatelství.

Mimochodem, Martin Stropnický vydal svou druhou knihu…

SKUTEČNĚ JSEM "PROHLÉDLA" AŽ PO LETECH (viz článek Quo vadis), ALE NEBÝT V MLÁDÍ NAIVNÍ A VŠECHNO MÍT V HLAVĚ DOKONALE SROVNANÉ, TO BY SNAD ANI NEBYLO PŘIROZENÉ ;-)

Můj rukopis nakonec přijalo jedno nakladatelství s tím, že ho celý "zmenším" na jednu desetinu a přizpůsobím jejich požadavkům.
Přesto všechno vyšlo pěkné povídání o pejskovi, který se dostal na prkna, která znamenají svět. Prý… ;-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 18:40 | Reagovat

Tenhle článek se mi líbí. Už nějakou dobu knížku sepisuji, takže mě zajímal. Ukazuje krásně realitu a jak je důležité vytrvat :)Vážně pěkné

2 MARCINE MARCINE | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 20:42 | Reagovat

[1]: Díky za pochvalu a rozhodně vytrvejte, jednou někoho určitě k vydání své knihy přimějete, anebo v tom úplně nejlepším případě bude Vaše kniha rovnou bestseller a nakladatelé se o vás poperou.
Chyba je, když to začínající autoři brzy vzdají. Když jsem byla tolikrát odmítnuta, začala jsem o sobě tak jako jiní pochybovat, ale to je nepřípustné!
Že po Vás nakladatelé okamžitě nedrapnou všema deseti, hned neznamená, že jste nemožný podprůměrný pisálek. Stačí, když člověk vidí, co je v KNIHÁCH na pultech a co jsou schopni čtenáři číst. Nakladatel je totiž taky jenom člověk a vydávání knih je jeho obživa.
Přeji hodně štěstí, vyjde to ;-)

3 Míša Míša | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 21:41 | Reagovat

[2]: Asi tak začínala i spousta dnes známých autorů. Děkuji za rady, povzbudila jste mě k dalšímu psaní. Sice vedle studia také nemám tolik času, kolik bych potřebovala, rozhodně chci pokračovat. Moc Vám děkuji za přání. Také i Vám přeji spoustu dalších úspěchů, ne jen ve psaní :)

4 MARCINE MARCINE | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 22:00 | Reagovat

[3]: Díky ;-)
Zaplaťpánbůh za tyhle blogy, i když se člověk vydání knihy hned nedočká, můžou si naše články zatím přečíst jiní uživatelé ;-) což nás nakopne k dalšímu psaní ;-)
Mějte se hezky. M.Z.

5 Míša Míša | E-mail | Web | 29. prosince 2011 v 13:34 | Reagovat

[4]: Jo, právě na to kouzlo blogů přicházím. Děkuji. Také se mějte fajn :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama