Letní dovolená s Danem

25. listopadu 2011 v 23:14 | MARCINE |  Úryvky z rukopisu "Psí historky", aneb co se do knížky nevešlo
Dovolené na Monínci jsme si užívali i v létě 2001. S přáteli, jejich dětmi a psy. Přivítali jsme nový přírůstek do naší velké psí smečky - osmiměsíční akita-inu Akinu. Přijel jezevčík Žulík a přijel taktéž Artur, kříženec boxera, který Dana nedávno pokousal. Zatímco teď Artur Dana doslova přehlížel, Dan chtěl Artura okamžitě zardousit a sežrat ho za to, co mu před rokem provedl. Jelikož by ale neměl šanci, radši jsem ho držela od Artura dál. Boloňák Toník tentokrát nepřijel. Po posledním Silvestru se z petard dlouho vzpamatovával, až nakonec odmítl kamkoli jet.

Navštěvovali jsme huculskou farmu na Cunkově a při jedné návštěvě mě čekal nelehký úkol. Majitelé farmy potřebovali ostříhat mladou jorkšírku Elinku. Požádali o to mě, jelikož jsem se jednou zmínila, že Dana stříhám sama.
Děti odjely na koňskou vyjížďku, dospěláci se psy zůstali venku na sluníčku a já jsem s Danem v náruči vkročila do společenské místnosti. Stále oslněná slunečním jasem jsem za dveřmi o něco zakopla, až to heklo, a s Danem se vřítila do místnosti. Uskočila jsem stranou a znovu nohou něco nabrala. To už mi došlo, že je to místní psí staroušek, který si hověl v chladné místnosti před úmorným vedrem venku. Dan se rozklepal a pes zanaříkal. Ustála jsem rovnováhu a hned jsme se začala pejskovi omlouvat.
"Jeho každou chvíli někdo šlápne," ozvalo se ze šera, "je starej, hluchej a slepej." Pes stál opodál a na mě se zubil majitel boloňáčka Toníka, který na farmě trávil s dcerkou prázdniny. "Jdeš ostříhat Elinku? Zavolám Ivu."
Za chvíli se do místnosti vřítily za vydatného štěkání zarostlá jorkšírka Elinka a čivavka Takynka. Za nimi vešla jejich majitelka. Po vřelém psím přivítání jsem je následovala do kuchyně, i s Danem.
Tam jsme se s Ivou pustily do díla. Já Elinku stříhala, ona ji přidržovala. Takynka vlezla do svého pelíšku a pozorovala nás a nervózní Daník zalezl pod židli, odkud nás celou hodinu sledoval. Elinka způsobně stála na stolečku a postupně se stávala lehčí, hezčí a na údržbu praktičtější. Dílo se povedlo a já si oddechla.
Zvedla jsem se z bolavých kolen na nohy a Daník se zvedl také. Oprášila jsem z kalhot patnácticentimetrové chlupy a Iva je zametla. Byla spokojená a já šťastná, že tak nelehký úkol už mám za sebou.
A Daník byl nejspokojenější ze všech, protože jsem ho vzala do náruče a odnesla ho pryč od těch maličkých sebevědomých fenek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama