10. PROCHÁZKY V PARKU

11. září 2011 v 21:11 | MARCINE |  Kniha "Psí historky z divadelních prken"
Ráno chodívám Dana vyvenčit do parku. Jelikož se na ranní venčení moc těší, býváme tam dlouho. Odpoledne a večer ho venčí dcera nebo syn - a jsou během mžiku zpátky.
Občas se Dana snažím ošálit i já a venčící trasu z nejrůznějších důvodů zkrátit, jenže on se ošidit nedá. Velmi dobře si pamatuje svůj pravidelný okruh a nutně si každý den potřebuje svoje "patníky" označkovat.
Často se tak spolu přetahujeme. Já ho táhnu na kratší trasu, on mě na delší. Většinou mu podlehnu. A pak - nebyla jsem to především já, kdo si chtěl pořídit psa?

Setkání s jinými psy v parku je pro Dana jakási terapie. Chci, aby konečně pochopil, že ne každý pes ho chce hned sežrat. Myslím, že bych měla ze stejného důvodu přibrat k venčení i mého manžela.
V poslední době se množí případy, že psi napadnou lidi. Odnášejí to i děti.
Proboha, lidi! Nepořizujte si taková plemena psů, na něž nestačíte! Každý pes potřebuje dobrou výchovu. Jestliže mu ji z nějakého důvodu nedokážete poskytnout, ohrozíte sebe i ostatní. (Kamarád vlastnil kokršpaněla. Jednou ho pes tak strašlivě pokousal, že měl obě ruce nadlouho zafačované. Na toaletu ho musela doprovázet manželka…)
Pokud už psa mermomocí chcete, kupte si psa menšího. I ten samozřejmě může někoho pokousat, ale ne tak tragicky.
Pamatujte si, že za zvíře odpovídá člověk. Podobná selhání jsou valnou většinou chybou člověka, nikoliv psa.

Jakmile vyšla nová vyhláška o pohybu psů v parcích, je venčení mnohem příjemnější. Trochu ubylo volně pobíhajících psů, z nichž měl Dan panickou hrůzu.
Venčení není jen nějaká obyčejná procházka za účelem vykonání fyzické potřeby, ale je to rituál. Aby si pes zvykl poslouchat, nesmí být na vodítku. Pes na vodítku výchovné povely nepotřebuje. Dítě taky pořád nemůžete vodit za ručičku, nic by se nenaučilo.
Daník tedy běhá po parku bez vodítka a já ostražitě sleduju, jestli se někde náhodou neobjeví "pořádková kontrola". Jeho psí známku a štítek s datem posledního očkování proti vzteklině nosím na klíčích. (Tíha psí známky by mu nejspíš časem zlomila vaz.)
A navíc - vždyť Dan ani není pes. Když byl maličký a na venčení jsme ho nosili v náruči, lidé si ho pletli s kočkou. A tak jsme usoudili, že Daník je kočkopes.
Jednou k Daníkovi doběhl zlatý retrívr. Přátelsky vrtěl ocasem a Dana si chtěl očuchat. Jenže ten se naježil "jako kočka" a vycenil zoubky. Majitel onoho psa byl v nedohlednu, proto jsem raději zvedla rozklepaného Dana do náruče. Avšak retrívr se chtěl kamarádit za každou cenu. Obcházel nás, pak vyskočil a opřel se mi předními tlapami o předloktí. Zavrávorala jsem a Dan začal výhrůžně vrčet. Věděla jsem, že mu retrívr ublížit nechce, ale vysvětlete to bázlivému Danovi!
"Adame!" ozvalo se v dálce. Dobíhající mladík se usmíval. "On mu nic neudělá."
"To říkejte jemu, ne mně," řekla jsem a snažila se Dana uklidnit. Marně.
Daník je sice hrozně bojovný, avšak malinkatý. A moc dobře si pamatuje, jak ho dva velcí psi pokousali natolik, až jsme museli jet k veterináři. Proto se bojí psů víc než lidí. (Na rozdíl ode mě.)
To ovšem neznamená, že by se bál všech psů. Někteří psi ho vyloženě zajímají. A nezáleží na velikosti. Jednou se Dan dal v parku "do řeči" s jezevčíkem. Běhali spolu v blátě a hráli hru "Kdo ten či onen keřík občurá dřív". Občas se počurali vzájemně.
"Ti budou vypadat," obrátila jsem se na majitele jezevčíka.
"Půjdou rovnou do vany," usmál se. A pokračoval: "Nechápu, proč ještě nikdo nevymyslel myčku na psy."
Překvapeně jsem se na něj podívala.
Zazubil se a doplnil:
"Myslím takovou, jaké jsou na auta. Tam by to psa umylo i vyfénovalo."
Ten člověk vypadal, že to myslí vážně.

"Pojď, půjdeme ven," sdělila jsem jednoho rána Danovi.
Zamžoural na mě jedním okem. Pak zívl tak, že si málem roztrhl tlamu.
Vydali jsme se na menší venčící trasu. Najednou něco kolem mě prosvištělo. A během mžiku znovu. Pak dvakrát něco luplo do kapoty auta stojícího přede mnou.
"Tady snad někdo střílí?" zhrozila jsem se. Rozhlížela jsem se, odkud ta nehlučná střelba vyšla. Vzápětí se další střela odrazila od zdi domu, těsně vedle Dana.
Nahrnula se mi krev do hlavy. Naproti přes ulici bylo v domě, kde je umístěná ubytovna pro bezdomovce, dokořán otevřené okno. Čekala jsem. Po chvíli se v okně objevila střapatá hlava malého kluka.
"Já tě moc dobře vidím!" zakřičela jsem na něj.
Kluk mžiku zmizel a já nabyla přesvědčení, že to takhle nechat nemůžu. Zabušila jsem na dveře onoho domu. Dana jsem tiskla v náručí.
"Proč tak boucháte?" ohradila se paní, co mi otevřela.
Hlas mi rozčilením přeskakoval:
"Někdo odsud z okna střílí po lidech a po psech!"
Paní vykulila oči. Když se vzpamatovala, řekla:
"Tak to půjdeme zjistit."
Zůstala jsem s Danem venku a sledovala, jak se ta paní vypravila zatrhnout tomu zlotřilci tipec. Po chvilce se vrátila a předložila mi dvě oranžové kuličky.
"Střílel kuličkovou pistolí… a je mu šest let," pravila.
Šly na mě mrákoty.
"To nemá nic jiného na práci než střílet po lidech a po psech?" nesmyslně jsem se zeptala.
"Rodiče toho kluka ležej na cimře zfetovaný, a kluk se nudí."

Jindy jsem v parku v dálce zahlédla chlapíka s dívkou, okolo nichž volně pobíhali dva rotvajleři. Obešli jsme je velikým obloukem, když najednou se jeden rotvajler rozeběhl směrem k nám. Zagestikulovala jsem na chlapíka, aby si psa zavolal zpátky. Měla jsem pocit, že mé gestikulaci nerozumí. Máchla jsem rukou a zakřičela:
"Zavolejte si toho psa!"
Chlapík neudělal nic. A pes se blížil.
Znovu jsem zahulákala:
"Zavolejte si ho zpátky!"
"A proč bych to dělal?" otázal se suverénně.
Takovou reakci jsem tedy skutečně nečekala.
Když k nám pes doběhl, už jsem roztřeseného Dana svírala v náruči a rotvajler po něm chňapal.
Zcela vykulená jsem vysvětlovala:
"On se psů bojí…"
A ten chlapík pohotově řekl:
"Když se bojí, tak sem s ním nechoďte."
Zalapala jsem po dechu. Doposud jsem nechápala, že někdo může kvůli kdejaké malichernosti někoho zastřelit, ale mít u sebe v téhle chvíli zbraň, střílím okamžitě.


Knížka o mém prvním pejskovi Danovi a nejen jeho "angažmá" v pražském Divadle pod Palmovkou
Ucelený rukopis ke stažení zde:
http://www.ebookforum.cz/knihy/biografie/psi-historky-z-divadelnich-prken/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama