QUO VADIS

1. srpna 2011 v 21:44 | MARCINE |  Quo vadis
Před časem jsem toužila stát se spisovatelkou, ovšem bylo to hodně naivní přání. Chvíli trvalo, než mi došlo, že i vydávání knih je obyčejný byznys, na kterém nutně musí nakladatel vydělat, jelikož je to jeho obživa. A že musí moc dobře vybírat mezi přehršlí nabídnutých rukopisů, které mu pravidelně přicházejí od neznámých autorů, protože na správném výběru závisí budoucnost jeho nakladatelství. Přitom málokteré nakladatelství se těmito rukopisy vůbec zabývá, většinou mají své stálé "kmenové" autory.
Že nejsem literární talent, který vyletí po napsání novely vzhůru jako raketa ke hvězdám, jsem si uvědomila už na začátku, ovšem pořád jsem měla pocit, že i neznámý autor může nabídnout zajímavý příběh.
Nehodlala jsem konkurovat klasikům, byla by to ode mě příšerná drzost (a ani by se mi to nepovedlo), na pochopení této skutečnosti moje IQ dostatečně stačí, ale chtěla jsem se podělit se čtenáři o mé z mého pohledu zajímavé příběhy, fejetony, články. Ovšem takových "rádoby spisovatelů", jako jsem já, je nespočet a všichni svorně doufají, že by svými příběhy zrovna oni mohli čtenáře oslovit. Bohužel čtenářů lačnících po příbězích neznámých autorů je čím dál míň, tím spíš, že není příznivá doba ani pro klasiky.
Nakonec se mi přece jen podařilo sepsat a ilustrovat knížku, kterou mi vydali. Ujalo se mě nakladatelství, které mělo na konečnou podobu knížky své požadavky a já jsem původní text upravila do podoby, která nakladatelství vyhovovala, protože knížka měla zapadat do určité tématické řady (Historky námořnické, kriminální,… a pak ty moje - psí.)
Můj druhý rukopis se mi "udat" nepodařilo. A další mám jen rozepsané. Už nemám chuť oslovovat žádná nakladatelství, nebo vydat si knížku sama či s účastí, jak mi bylo nabídnuto, taky nehodlám. Co na tom, že se můj druhý rukopis líbil, kdo asi tak bude kupovat knížku, která není od Pavlowské nebo Viewega, Zemana, Paroubka, nějakého aktéra sexuálního a jiného skandálu… či obyčejného herce, který vydal např. kuchařku? Navíc doba je zapeklitá a člověk se musí ohánět čím dál víc, čím jsem starší, tím víc pracuji a tím míň z toho mám. Volný čas je přepych. Psaní jsem tedy odsunula na neurčito a snad se k němu někdy vrátím.
Moji vydanou knížku "Psí historky z divadelních prken" jsem po dvou letech od vydání zkoupila od nakladatele (850 výtisků z původního nákladu 1 800 kusů) a prodala ji pejskařům a kamarádům.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 1. ledna 2012 v 13:41 | Reagovat

Len pre zaujímavost - Quo Vadis sa volá jeden slovenský muzikál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama