Srážka s korunovanou

4. května 2017 v 12:34 | MARCINE |  Fejetony (a jiné)
Mám čuch na lidi.
Už jak žena vstoupila do našeho obchodu, zavětřila jsem.
Tady se něco semele, pomyslela jsem si.
A taky že jo.

"Chci ten hrnek pro toho trenéra, no ten, co máte v té výloze," vyštěkla žena, aniž by pozdravila.
"Dobrý den," uvítala jsem nevrlou zákaznici, neboť mě doma dobře vychovali. A šla jsem pro hrnek do výlohy. Postavila jsem ho s úsměvem na pult.
"Ale to není on, chci ten jiný!"
"Máme pouze tento, musela jste si ho splést s něčím jiným," odvětila jsem usmívajíc se jako smajlík.
"Já vím, co jsem viděla! Chodím kolem výlohy každý den!"
No dobrá, šli jsme tedy spolu prolustrovat výlohy, celkem tři. Ani v jedné jiný hrnek s motivem trenéra nebyl. Já to pochopitelně věděla.
"Chcete tedy tento hrnek?" zeptala jsem se a posunula zapovězený nešťastný hrnek blíž k ní. Neodpověděla a dál se v obchodě urputně rozhlížela. Možná mě neslyšela.
"Co to máte za ty všechny hrnky v té vitríně? Ukážete mi je?" zeptala se a já věděla, že už jde do tuhého.
"Myslíte tím, že je mám všechny vyndat a vyskládat je před vás na pult?"
"No stejně nemáte co dělat, tak se mi snad můžete věnovat!" vmetla mi do tváře.
"Mylíte se, já mám co dělat, vzadu na mě čeká spousta práce," culila jsem se, jako kdybych si právě šlehla.
Neurčitě se ošila a tak jsem začala předčítat nápisy na hrnkách - pro učitelku, správný chlap, pro šéfovou, pro rybáře, můžete mně, víte co atd. atd.
"A máte NĚCO s kulturistou?"
To NĚCO mělo z její strany vyvolat problém, a já to sakra cítila.
"Bohužel vás musím zklamat, ale NIC s kulturistou nemáme."
"No tak něco podobného!"
"Bohužel ani nic podobného."
"TAK SE PŘECE KOUKNĚTE!"
Začal mi scházet kyslík…
"A máte něco se sexem?"
No jak se to vezme, se sexem bohudík zatím stále ještě něco mám, pomyslela jsem si.
"Se sexem vám můžu nabídnout čokolády, desatero, mimochodem hojně oblíbené, pak slivovičku…" a prováděla jsem ji obchodem a ukazovala vše i s patřičným výkladem a hledala pozapomenuté drobné dárečky, týkající se spříznění dvou osob rozdílného pohlaví.
(Pochopte, nebývám za pultem každý den, pouze když je to nevyhnutelné, např. v případě manželovy návštěvy lékaře, což se právě stalo, jinak "otročí" za pultem jen on a já se věnuji "výrobě").
"Čokolády on NEŽERE, dejte mi to desatero, a taky chci dva ty zapalovače!"
Takže čokolády padly, desatero se jí líbí, a ty retro zapalovače snad taky…
"A čím se to plní? Asi benzínem. Máte ho?"
"Benzín nemáme, koupíte ho v trafice, ale zeptám se vám."
Vytočila jsem číslo na manžela, který akorát pobýval v čekárně u lékaře. Doufala jsem, že nebude zrovna v autě, to by mi mobil nezvedl a to by třeba ta žena mohla při nedostatku informací zkolabovat.
"Prý ho koupíte v každé trafice, říkal manžel, ale kdybyste přeci jen nebyla se zbožím spokojená, klidně ho přineste vrátit, žádný problém," usmívala jsem se, vědoma si, že mě už zdržuje přes půl hodiny. Mezitím přišli jiní zákazníci a ty jsem odbavila během pár minut.
A pak žena měla spoustu dalších otázek na různé zboží a procházela celý obchod a já jsem se jí plně věnovala. A práce v zázemí obchodu stála.
"Vezmu si dva ty retro zapalovače a jedno to desatero pro sex," konečně se vyjádřila a já nabyla dojmu, že si konečně vybrala.
Ó jak jsem se mýlila…
"Ještě si vezmu ten hrnek… ale ten s hasičem, A TO BUDE VŠECHNO."
Tak nakonec po celé hodině si žena vybrala a já se začala těšit, že konečně za chvíli půjdu pracovat, tak jak jsme se s manželem dohodli, než se vrátí od lékaře.
"Máte na ten hrnek krabičku? Jedu přes půlku Prahy, tak abych ho nerozbila," vyštěkla jako náš pes, který nyní líně ženu z povzdálí pozoroval (běžně mi dělá všude doprovod).
"Krabičku bohužel nemám, zabalím vám to do několika vrstev papíru."
"Ale já nechci do papíru, já chci krabičku!" rozohnila se žena.
"Nemáme na hrnky krabičky, chodí nám bez nich."
"Tak se TAM vzadu podívejte, třeba TAM nějakou najdete!"
"My k hrnkům krabičky nedostáváme a jak vidíte, všechny kartony hned rozkládáme k odvozu do sběru," snažila jsem se o klidný tón a máchla jsem rukou do zázemí, kde byly kartony vyrovnané v řadě jak vojsko při uvítání mezinárodní delegace, ale neměla jsem daleko od toho po ní skočit a na místě ji zardousit.
"Hned jsem si říkala, že vám to tu nepatří, že jste jen zaměstnanec (mimochodem měla říct zaměstnankyně), protože nemáte zájem o zákazníka! Je vidět, že vás vaše práce nebaví!"
Možná že mi maličko ta moje čelist poklesla, navíc práce za pultem ani není moje práce, ale čekala jsem problém hned na začátku, takže jsem se opět jen vřele usmála.
"Myslíte, že se vám málo věnuji, když s vámi trávím hodinu, celý ten čas a provádím vás obchodem a nabízím vám vše, co by vás mohlo oslovit? Velmi se mýlíte, právě že nám to tu patří. A hlavně - Zákazník, náš pán", culila jsem se jak sluníčko a tím výrokem dala najevo, že respektuji naprosto KAŽDÉHO zákazníka, i kdyby měl názory pochycené třeba z Marsu.
"Já si myslím, že se mi vůbec nevěnujete," zakončila debatu žena, a mně bylo po té jedné hodině už úplně jedno, co si myslí, protože dle mého názoru byla zralá minimálně na Chocholouška. A já možná taky.
Žena si zabalila do svého batůžku zakoupené Desatero pro sex starších osob a dva pěkné retro zapalovače bez benzínu.
"Máte tu ten hasičský hrnek!" zavolala jsem za ní.
"Ten se mi stejně nelíbí, ten si nechte," pronesla vítězně.
"Tak fajn, a chcete vrátit peníze?"
Zareagovala vcukuletu... Drapla hrnek a beze slova zmizela.

Hodně často odhadnu, když se k něčemu schyluje…
 

Další články


Kam dál

Reklama